001: Výpověď bojovníka

Článek, který si za chvíli přečtete jsem nenapsal já. Je dílem Michaela. Ačkoliv se může po jazykové stránce zdát neučesaný, síla myšlenek o kterých vypovídá je obrovská. Je to výpověď bojovníka, který poráží silou své mysli věci, o kterých jiní jen sní. Výpověď bojovníka, který vyvrací všechny mýty o vegetariánech. Výpověď bojovníka, který je mi mistrem, vzorem, přítelem. Je mi obrovskou ctí mít za přítele Bojovníka jako je Michal.

001

Láska. Šílenství. Hranice mezi tímhle se začala rozmazávat. Zkuste uběhnout 10,20km. Popřípadě celý maraton. To už je hotové peklo. A dvě nuly? Pro mě nepopsatelné. Přesto jsem nad tím začal uvažovat. Byla to moje definice nemožného. Byl to můj sen.

Kdysi, býval jsem jiný. Byl jsem jenom malý podvýživený puberťák. Občas sem pil takové ty nápoje abych trošku přibral. Ikdyž jsem si vlastně jedl co jsem chtěl. Burgery,snickers, kofola … Slepě jsem pronásledoval dav. Nepřemýšlel jsem. Říkal jsem si,že tohle a tamto jsou nemožné věci a lidé,kteří to dokázali jsou kouzelníci. Abych to zkrátil, dostal jsem se k parkouru a jsem tam kde jsem.

Teprve minulý rok jsem uběhl svých prvních 20km. A začal jsem se vézt na vlně svých osobních rekordů. Ať už to bylo 10 km s rukama za zády,26 km z toho 11 po špičkách nebo 261 km za 8 dní. Nutil jsem do extrémních výkonů. Pokaždé jsem se snažil jít za své hranice. Do bolesti. Hledal jsem svůj limit. A jak se člověk začne posouvat dál, rozšíří se mu i obzory. Najednou se objeví myšlenka na stovku. Sto kilometrů. Dvě nuly. Kolik to pro mě může znamenat hodin běhu? Nemožné.

A tak jsem nad tím začal pořádně dumat. Přemýšlel jsem nad tím měsíce, každý den. Mám na to, nemám na to? Přemýšlel jsem nad tím, jak se připravit. Co si vzít sebou. Přeci jenom poběžím X hodin. Znervózňovalo mě to,ale zároveň strašně vzrušovalo. Věděl jsem,že tohle je moje cesta na popraviště,stejně jsem po tom toužil jak po ničem jiném. A najednou se vše začlo dávat do pohybu. Určil jsem si,že to do konce roku 2009 uběhnu. Začal jsem makat. Snažil jsem se více mentálně. Představte si běžet tak dlouho.Sám. V noci. Na zbláznění. Proto jsem dřel na své vnitřní stránce. Udržet se v běhu, myslím nepřestat běžet, jenom proto,že se vám nechce to potřebuje taky jistou sílu.

Tik tak, tik tak. Čas plynul a dostal jsem se k tomu dni. Přišel jsem ze školy a chtěl jít spát,ale samou nervozitou jsem usnout nemohl. V 19.15 jsem se vydal na cestu. Bylo to neskutečné. Měsíce plánování a těch myšlenek.Najednou jsem stal na startu a byl připraven vyběhnout. Nervozita a nadšení. Bam! Běžel jsem.

Ze začátku jsem z toho naprosto šílel. Uběhl jsem 5km. Fáájn. Dalších 95km zbývá. O samotném běhu nemám tolik co napsat. Je to děsně stereotypní činnost. Co mi dělalo strašnou radost,když jsem běžel, byl kužel světla vycházející ze svítilny. Bylo to srandovní a zábavné pozorovat jak se pohybuje prostředím. Jak poskakoval. Zní to divně. Rozhodně. Ale byla to příjemná změna aspoň nezírat do prázdna a sledovat tohle poletující světýlko. Doufal jsem,že když doběhnu k taťkovi(30km) doplním zásobu vody zahradní hadicí.Jenže ta byla vypnutá aby nezamrzla :-D. Tedy jsem si nalil vodu ze zahradní konvice,sebral pár jablek,převlíknul ponožky a běžel dále. Někde u 50km jsem se cítil strašně dobře.Nedokážu si to vysvětlit,ale zpíval jsem si, koupal jsem se ve vaně endorfinů. Štěstí. Ale i to mě přešlo. U 60km to začlo být vážně hrozné. Jasně,měl jsem za sebou už více než půlku,ale před sebou maraton.Jak mám uběhnout maraton po 60km? Namazal jsem si zase nohy gelem,snědl něco a začal běžet. Co mě aspoň trošku povzbudilo,bylo svítání. Když člověk běží celou noc,skutečně ocení ranní světlo. Střídal jsem běh s chůzí. Občas jsem si i sednul na malou chvíli. Dětské krůčky-říkal jsem si musíš uběhnout 10km, o víc se nestarej. Uběhl jsem 10 a pak zase stejným způsobem dalších. Zbývalo mi nějakých 10-15km do konce. Směšné,když to srovnáte s tím co jsem uběhl. Ale právě proto tak těžké. Snažil jsem se nějak posouvat dopředu. Nemůžete chodit, natož běžet. Nějakým zázrakem jsem běžel. Když jsem si sednul na chvíli, začal jsem usínat. Dokázal bych během 10 minut zalomit kdekoliv. Ikdyž jsem měl oči otevřené,kdekoliv jsem se podíval,viděl jsem různé věci. Tak jak se vám občas jeví jistý stín jako nějaký předmět,takhle jsem viděl vše.Mrknul jsem do trávy a viděl zvíře,podíval jsem se znova a viděl jsem tam něco jiného. Pohyboval jsem se v jakémsi transu. Už mi bylo všechno jedno. Chtěl jsem to dokončit, jít si doma lehnout. Překvapilo mě,že občas jsem dokázal při běhu vyvinout tempo,kdy se to opravdu dalo nazvat během :-D. Nevím jak,ale dokutálel jsem se k poslednímu kilometru. Pár slz mi ukáplo. Měsíce dřiny a během 10 minut to všechno skončí. Bylo ve mně i malinké já,které končit nechtělo. Doběhl jsem. Konec. Svalil jsem se na zem. Neměl jsem sílu projevit nějakou radost.

Doma jsem nemohl chodit. To co jsem spáchal jsem si uvědomil až den na to. A to jsem byl radostí bez sebe. Zničil jsem hranici nemožného. Teď už vím,že jediné hranice které máme,jsme si sami vytvořili. Bylo to pro mě nemožné,ale šel jsem za tím. Rval jsem se a vybojoval si to. Splnil jsem si sen.

Rád bych ještě doplnil že jsem vegetarián.

Pár poznámek : - spát se mi vůbec nechtělo (až na pár posledních hodin)

- co jsem snědl,tělo hned přeměnilo,spálilo …žádné potíže s plným žaludkem nebo bolesti břicha

Na hraně….

Je lehké to vzdát.

Neuvěřitelně lehké….

Pondělí, sychravo, tradiční intervalový trénink. Mé naladění toho dne bylo více než dobré. Ostatní dali přednost jinému druhu zábavy a tak jsem vyběhl sám. Jen já a trénink, ideální situace. Zničil jsem se parádně, a co víc, dokázal jsem se vnořit do svého nitra, a vytáhnout zevnitř zkušenost, A o tu se chci s dnes s vámi podělit. Snad vám bude k užitku. Nebo také ne. Je dost možné, že aby ji pochopil, musí ji každý získat sám. V tom případě doufám, že vám tenhle výplod poslouží jako hrubý náčrt, jak možná na to.

Jak už jsem řekl, byl jsem v ten den dobře naladěn. Prostě ideální nálada pro tvrdý trénink. Naše nálada skutečně ovlivňuje to, jak daleko jsme připraveni jít. Nutně to neznamená že Dobrá nálada = tvrdý trénink. Někdy je to přesně naopak. Musíte mít vůli se zničit, kapku se naštvat a vložit svůj hněv do boje. Jít do toho s tím, že nemáte co ztratit. Ale to samotné nestačí. Jakmile se totiž ocitnete “Na hraně”, nezáleží na tom, co jste si řekli před cvičením, ale na tom co DĚLÁTE během cvičení. Ve chvíli kdy jste postaveni před volbu jít dál, nebo to vzdát, všechny řeči ztratí význam. Můžete být sebevíce motivovaní, ale stejně to velice lehko vzdáte. Je neuvěřitelně lehké říct si “Dneska už jsem dělal dost, Neměl bych se přepínat, Tohle je dost dobré” a prostě to vzdát. V tu chvíli vám to připadá rozumné, racionální…blablabla. Svá předsevzetí klidně hodíte za hlavu. Ale jak se tomu vyhnout? Klíčem k tomu je:

JEDNOTA

Především mysli. Musíte vědět proč jste tam, kde jste. Musíte být 100% přesvědčeni o tom, že jste tam správně. Jakmile vpustíte do své mysli jakékoliv pochyby, můžete selhat velice, velice rychle. Řeči typu “Tohle nezvládnu, To je moc” nebo naopak “Dnes už jsem udělal dost” si nechte od cesty. Naším cílem by mělo být selhání. Mějme odvahu ponořit se do své bolesti.

Workout: Intervaly (19.10.2009)

To samé co minulý týden (10x interval)

Poznámka: Horší výkony než minule. Možná to bylo tím že jsme běhali do kopce místo z kopce. Po Intervalech nějaké technické základy.

Workout: Akumulace (17.10.2009)

Přesýpací Hodiny (Akumulace)

Rozehřátí:

Aerobní rozehřátí 5min + 10x burpee

Cvičení 1:

Yamakasi blok: (51x klik, 51x zvednutí nohy, 26 klik úzký, 6x klik na jedné ruce, 10x kopnutí do zdi, 10x klik se zvednutou nohou)

Yamakasi blok břicho (minimum 15 opakování na cvik)

Cvičení 2:

4x5 dřepů na jedné noze

4x3 přítahy

Cvičení 3:

4x16 přeskoků přes tašku

4x10 kliků

Cvičení 4:

4x 10 Zdvihání nohou v leže

4x 10 vykopnutí do svíčky v leže

4x10 hyperextenzí (3s v horní poloze)

Dbát na správné provedení ; preferovat pomalý kontrolovaný pohyb nad švihem

Odpočinkový blok:

2 minuty železný jezdec

90s vzpor na loktech

90s vzpor na rukách

Pořadí cvičení:

Cvičení 1 -> odpočinkový blok -> Cvičení 3 -> Cvičení 4 -> odpočinkový blok -> Cvičení 2 -> Cvičení 1

Celé pořadí projet 2x (v druhém kole se končí cvičením 2)

Přestávky:

· Přestávky v průběhu cvičení nejsou povoleny z výjimkou cvičení 1, kde můžeme odpočívat mezi bloky.

· Přestávky jsou dovoleny pouze mezi cvičeními mezi kterými se nenalézá odpočinkový blok. Tudíž pouze mezi cvičením 3 a 4 a mezi cvičením 2 a 1.

· Maximální délka přestávky je 180 vteřin

Workout: Síla/Vytrvalost (16.10.2009)

 

Rozehřátí: 5 –> 10x –> Yamar.

Cvičení:

4x10 zkracovaček na míči

4x10 zkracovaček stranou

4x10 hyperextenze

Pauza

4x1 min. “Superman vzpor”

4x2 min. Vzpor lokty

4x2 min. Vzpor dlaně

Pauza

Kliková pyramida do 160 (50 normálních, 50 úzkých, 25 se zvednutou nohou, 5 na jedné ruce)

Zpomalení:

Yamab.

Workout: Výbušnost/Vytrvalost (14.10.2009)

 

Rozehřátí:

Běh do aleje (800m) –> Skákání –> Rozhýbání se

Cvičení:

4x22 plyometrických skoků (důraz na správnou techniku dopadu).

Pauza

100 dřepů (30-30-30-10) –> Běh 1600m –> 100 dřepů (30-30-30-10)

68 výpadů

Pauza

Běh domů (800m)

Kliková pyramida (50 širokých, 25 úzkých, 2x10 diamantových s jednou nohou, 2x5 na jedné ruce)

Zpomalení:

Suzukiho strečink

Poznámky: Spíše vytrvalostní cvičení. Počasí bylo poněkud divoké (zima, vítr se sněhem). Po skončení nastaly menší problémy s chozením ze schodů, ale po strečinku se vše zdá být v pořádku. Nicméně zítřek ukáže.

Workout: Intervaly (12.10.2009)

 

Rozehřátí: 10 minut běh

Cvičení: 11x Interval 80m sprint – 80 m meziklus.

Zpomalení: Vyklusání

Poznámky: Počasí nám přálo, pršelo a byla šílená kosa, nicméně jsme to překonali. Účastnili se Warik a Sýdžej.

Workout: Síla (11.10.2009)

Rozehřátí:

5->10x->Yamar.

Cvičení:

30x výpad

4x5 dřepy na jedné noze

4x3 kliky ve stojce

Pauza

4x5 kliky jednoruč

4x3 přítahy (nadhmat)

Pauza

Izometrický blok

Poznámky: Vyřazeno zpomalení –> hned poté jsem běžel na trénink takže by to nemělo smysl. Kliky ve stojce lehčí než minule, stejně jako přítahy.

Workout: Síla (8.10.2009)

 

Rozehřátí:

Běh na místě, tanec, skoky 5 minut.

10x Burpee.

Rozhýbání

Yamakasi blok na ruce

Cvičení:

30 výpadů (15 vpřed, 15 vzad) ČAS START

Pauza

4x 5 kliků ve stojce

4x 3 kliky na jedné ruce (na každé ruce) MEZIČAS: 06:57 minut

Pauza

4x 5 dřepů na jedné noze (na každé noze)

4x Max přítahů CELKOVÝ ČAS: 14:07 minut

Pauza

Izometrický blok na břicho

Zpomalení:

Yamakasi blok na břicho

Suzukiho strečink

Poznámky: 5 kliků ve stojce je Fantas. 3 pro první kolo je únosných, pro ostatní jsou 2 maximum.

Nová rubrika - “Tale of the board”

 

Jelikož od některých lidí vyvstaly dotazy na to jak posiluji, a také protože bych chtěl mít nějaký záznam o mém posilování, rozhodl jsem se že každý posilovací “Workout” budu psát do rubriky “Tale of the board”. Název je samozřejmě naprosto originální:-D;-D. Každý workout bude přehledně zapsán i s datem provedení, časy provedení a poznámkami.

Moje workouty jsou velice ovlivněny těmi od Gymjones (kdyby se vám něco zdálo podobné, tak víte kde jste to viděli:-D)

Typy cvičení:

Síla : Tato cvičení jsou zaměřena na zvýšení maximální produkce síly. Cviky jsou typicky pomalé, váha dostatečná k tomu aby omezila počet opakování jednoho cviku na méně než 5 na set. Typicky se provádí 25 – 30 opakování za cvičení.

Výbušnost: Cvičení jsou zaměřeny na schopnost zapojit co nejvíce svalových vláken v co nejkratší čas, jsou používány rychlé explosivní pohyby. Váha by měla být dostatečně omezena tak, aby maximální počet opakování na set byl okolo pěti. Pojem výbušnost se také používá pro cvičení, kde je maximální srdeční zatížení produkováno po krátký časový úsek, typicky 30 – 90s.

Silová vytrvalost: Převážně aerobního charakteru, jsou vybírána buď cvičení vyžadující velký přísun kyslíku, nebo méně náročná cvičení po delší čas.

Vytrvalost < 90: Vytrvalostní cvičení trvající déle než 90 minut.

Intervaly: Vysoce zátěžové cvičení pravidelně přerušované odpočinkovou fází. Často se o něm mluví v souvislosti s kardiovaskulárním systémem. Většinou se používají aerobní cvičení pro intervaly.

Kruh: Série cvičení opakovaných rychle za sebou, s časem jako ukazatelem. Přestávky neexistují, stopky běží ať atlet dělá nebo ne. Co nejlepší čas je cílem cvičení.

Akumulace: Série krátkých, náročných cvičení které dají dohromady výsledné cvičení.

Obnova: Velice lehké cvičení, typicky něco jemného (kolo, běh) na velice nízké tepové frekvenci, jen pro rozpohybování krve, vyplavení produktů předchozí námahy a vytvoření požadavku na jídlo.

Toto jsou typy cvičení které zatím budu používat, je možné že časem přibudou další podle mých požadavků.

K zamyšlení

Nejen dřinou tělesnou živ je Traceur. Proto jsem se rozhodl, že každý týden dám na blog jeden Koan, aby jsme měli o čem přemýšlet. (Btw: Koan = krátký příběh s nějakou opravdu důkladně skrytou moudrostí uvnitř.)

Takže dnes poprvé:

Filosof se ptá Budhy

Filosof se ptá Budhy: „Beze slov, bez bezesloví, řekneš mi pravdu?“

Budha byl tichý

Filosof se uklonil a poděkoval Budhovi slovy: „Díky tvé láskyplné velkorysosti jsem odstranil klamy a vstoupil na pravou cestu.“

Když filosof odešel, Ananda se zeptal Budhy čeho dosáhl.

Budha odpověděl: „Dobrý kůň utíká už při stínu biče“

Mumonův komentář: Ananda byl Budhův učedník, přesto jeho názor nepřevyšoval ten od lidí zvenčí. A proto se ptám. Čím se liší učedník od lidí zvenčí?

K procházení se po ostří meče,

K běhu po hladce zamrzlém ledu,

Jeden nepotřebuje žádné stopy k následování,

Chodí přes útesy s volnýma rukama.

Stojka

Toto slovo skloňuji poslední dobou asi nejvíce. Stojka je něco co se chci naučit, jelikož umět stojku už o vás něco vypovídá.

Můj absolutní rekord je zatím zhruba 9s, ale povedl se mi jen 3x a navíc nahodile. Ale 5s se pomalu stává standartem. Cvičení stojek se věnuji mimo normální tréninky, většinou večer doma. Cvičení se skládá jak ze stojek samotných, tak i z doplňujících cvičení.

Rozehřívám se většinou skákáním a několika kliky.Pak následuje rozcvička.

Poté cca 15 – 20 pokusů

90 s vzporu na loktech

Opět 15 – 20 pokusů

90 s vzporu na loktech

15 – 20 pokusů

90 s vzporu na loktech

15 – 20 kliků ve stojce, většinou ve 3 – 5 sériích

15 – 20 pokusů na konec

Update…

Jak jste si jistě všimli, příspěvky nepřibývají tak jako dřív. Je to tím že mám psací krizi. Prostě si jen tak trénuju a jsem líný o tom psát. Nicméně čas od času (jako třeba teď) se přemohu a napíši alespoň krátký report o tom co dělám, kde jsem a kam se hýbu.

Můj trénink pokračuje standardním způsobem. Posiluji, běhám, balancuji apod. Prostě normálka. Za zmínění snad stojí jen to, že jsem začal intenzivně cvičit stojku. Jde mi to rychleji než jsem čekal (můj rekord zatím 5s) takže doufám že se ji brzo naučím. Jinak stojce jsem přizpůsobil i svoje posilování (kliky ve stojce, Yamakasi blok na stojky apod.) takže nějakou sílu z toho taky naberu.

Jinak začal školní rok, takže mám celkem shon i ze školou. Čtvrtý ročník je čtvrtý ročník, člověk už to nemůže flákat. Nicméně školní povinnosti beru jako součást tréninku a věnuji se jim s radostí, tudíž to není tak hrozné jak by se mohlo zdát. Máme celkem málo hodin, takže volný čas si můžu dobře rozvrhnout. Jinak pravidelné tréninky budou pokračovat, jen co se všichni shodneme na čase. V zimě (to je ještě daleko) bude možná opět nějaká tělocvična.

Jinak včera mi dorazila kniha “Škola pokojného bojovníka – mistrovství těla a ducha” od Dana Millmana. Pro ty kdo se neorientují, to je ten člověk co napsal “Cestu pokojného bojovníka”. Jinak “Školu” jsem proletěl superrychlým tempem za jeden den a jsem nadšen. Jsou tam sice věci na které mám jiný názor, ale i tak je to skvělá kniha.

Tak to by byl update, doufám že brzo něco zase napíšu.

Keep training!

Soustředím se a vyřezávám

Léto mi příjemně ubíhá.Před třemi dni jsem se vrátil ze soustředění.Soustředili jsme se v orientačním běhu.Celé soustředění bylo ve znamení ztrát:-D

Ztratil jsem iluze o mé orientaci v mapě, ztratil jsem iluze o tom co je skutečný smrad (latríny forever), ztratil jsem buzolu a ztratil jsem 2kg váhy.

Jinak krom ztrácení jsem stíhal 2x denně trénovat (dohromady cca. 10km) + pár běžeckých tréninků navíc + cvičení na zpevnění a stabilizaci zápěstí, dlaní a prstů (powerball, gymnastická cvičení, kuji-kiri).

Dnes jsem byl na lehkém tréninku (po obědě pokračujem) a pozoruji celkem rapidní zlepšení. Nevím jestli to není pouze subjektivní pocit, ale připadá mi že jsem jaksi lehčí při všech pohybech. Uvidím odpoledne na technickém. Myslím že současných 75kg by se klidně mohlo změnit na 70 a vůbec ničemu by to nevadilo.Tudíž budu pokračovat ve “vyřezávání”.

Překlad: Důležité

Po delší době vám opět přináším další překlad z Gymjones. Článek pojednává o důležitosti tělesné zdatnosti a tréninku ve spojení se sebedůvěrou.

Autorem článku je opět Mark Twight

Důležité

Proč je zdatnost důležitá

Nezáleží na tom co víte. Záleží na tom co děláte. Výsledkem fyzického tréninku jsou fyzické vzpomínky – nejen jednoduchá svalová paměť, ale psychicko/fyzický otisk, poznání, které je více instinktivní než rozumové. To je užitečné poznání. Automatická (instinktivní) reakce je vždy rychlejší a energeticky výhodnější než rozumem vyvolaná akce nebo reakce. V náročné situaci je už ze základu třeba hodně přemýšlet, takže každá reakce která nevyžaduje vědomé myšlení šetří energii inteligence pro reakce které ji vyžadují. Trénujte tedy tak, aby jste mohli běžné akce a reakce provádět automaticky.

Jakýkoliv nedostatek ve fyzické kondici nepříznivě ovlivňuje důvěru. Když si jedinec uvědomí, že nemá kondici nebo dovednosti na provedení určitého úkolu, jeho slabá sebedůvěra oslabí fyzické i psychické schopnosti. Oslabená důvěra ve své schopnosti omezuje flexibilitu a zabraňuje tak vhodné adaptaci na různé situace. Důvěra dovoluje provést troufalou původní myšlenku. Znovu, trénujte energetické systémy tak rozmanitě (různé typy kondice), že důvěra tváří v tvář jakékoliv výzvě je reflexivní.

Síla + Důvěra ve své schopnosti + Flexibilita = Strategie (schopnost ji použít)

Fyzická zdatnost je poměrná k prostředí hory nebo k jakékoliv situaci (fyzické a psychické). Může mít pozitivní nebo negativní dopad na jedince, jeho společníky a všeobecně na strategii vybranou k dosažení určitého cíle. Když chcete plnit různé úkoly, staňte se a zůstaňte zdatnými. Cíl fyzického tréninku může být shrnut do jedné fráze, „Udělat se tak nezničitelným jak to jde.“ Čím je těžší muže zabít, tím déle bude efektivní jako lezec, voják nebo cokoliv jiného.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=5

Menší zapaření mozků

Pravděpodobně vysoké teploty na přelomu Července a Srpna způsobily, že se některých lidem zapařili mozky.Pokud pozorujete příznaky zapaření (zvýšená chuť postovat na fórum, mírná podrážděnost atd.) NEPOSTUJTE, nýbrž vyhledejte studenou vodu.

Jinými slovy:

Nechápu proč někteří jedinci mrhají čas naprosto nepodstatnými hádkami…Vzpamatujte se lidi.

Všechno zlé je k něčemu dobré

“A čím horší tím lepší….

Čtvrteční večer, The Tool a debata o posilování a motivaci.Okolnosti mě přiměly k sepsání úvahy.Úvahy o něčem co je neuchopitelné a zároveň naprosto konkrétní.Úvaha o nepohodlí, duševním tréninku a motivaci.Předem ale upozorňuji že článek je vytvořen ze značně neklidných myšlenek, pocitů a prožitků které se mohou urputně bránit zkrocení a převedení do podoby písmenek.

Bolest a nepohodlí.

Tyto dvě věci zná každý z nás.Provázejí provázejí nás celý život ať si to přejeme nebo ne.Lidé je vnímají většinou jako špatné a neužitečné pocity.Když nás něco bolí, snažíme se bolest odstranit nebo alespoň zmírnit.Nepohodlí se snažíme vyhýbat, nebo alespoň v něm setrvat co nejmenší dobu.Ale je to skutečně tak? Jsou bolest a nepohodlí skutečně špatné a neužitečné? Myslím že ne.Správná bolest, nepohodlí, to vše nám může velice dobře posloužit k absolutnímu poznání sebe sama…a sebepoznání je opojný pocit.Jak k němu ale dojít?

Zkuste si schválně položit otázku: “Jak dobře se znám?”.Teď vás možná napadne co je to za blbost, “přece nejlíp, jsem to snad já ne?”.Ale zkuste se opravdu zamyslet.Kolik toho víte o svých skutečných pocitech.O svých skutečných možnostech.O tom jak budete reagovat “na hraně”, jak moc vaše mysl snese, k jakému vypětí se dokážete donutit?

“How far can you push yourself?”

Jste skutečně takoví, za jaké se považujete nebo vydáváte (častokrát i sami před sebou)?

Tyhle otázky jsem si před nějakým časem položil, a zjistil jsem znepokojivé věci.Nevěděl jsem o sobě skoro nic.Začal jsem se tedy zajímat o to jak se poznat víc.

Meditace, bolest a nepohodlí.To jsou nejlepší nástroje k sebepoznání.Jak zjistíte kde máte limity když na ně nenarazíte? Zažil jsem to vlastním tělem i myslí.Nejlepší činností pro dosažení té správné bolesti je posilování.Poskytuje dostatečné dilema protože můžete kdykoliv přestat a odstranit nebo zmírnit tak bolest.Některá vaše část vám bude radit přesně to, ale vy musíte být šílení.Místo zvané “selhání” je váš cíl.Pokud se chcete skrze bolest poznat, nestačí být tvrdý.Musíte každý den podstoupit bitvu.Bitvu se svou pohodlností, bitvu s neochotou trpět.A musíte bojovat nadoraz.Díky bolesti se osvobodíte a uvidíte se v pravém světle.Doporučuji nějakou šílenou výzvu.Třeba 1000 kliků.Už jen samotná číslovka budí respekt.Ale jak je to s vámi? Myslíte si že je to nemožné? Zkuste to! Vrhněte se na to s největší vervou, s odhodláním jít až na práh.Mohou se stát jen dvě věci.Selžete (a víte proč) nebo to zvládnete, ale v obou případech zvítězíte (jste si jisti ve svých možnostech a mnoha jiných věcech).Udělali jste 1000? Dobře, co 2000?.A tak dál.Bijte se o své poznání a dostanete ho.A má to i další přínosy…

Vaše mysl se otevře.Celý život si poctivě budujeme hodnoty a bariéry.Některé úmyslně, jiné nevědomky.A častokrát jsou to právě tyto bariéry co nám brání ve vykonávání velkých věcí. “Tohle je moc daleko, tohle moc vysoko, tohle je moc kliků, tohle je moc velká bolest, tohle nemohu překonat”.Pokud se ale budete opravdu snažit, díky bolesti se od těchto bariér očistíte.Zjistíte že nic není absolutní dokud to nezkusíte na vlastní kůži.Pokud odstraníte limity ve své hlavě, nic vám nebude bránit v dosažení maximálního výkonu (ať jde o posilování, běh nebo vaření).

A také (a to není zanedbatelné), vaše tělo bude silnější.Silné tělo a silná mysl, to je tracerův ideál.

V čem je tedy problém? Proč stále většina lidí žije v naprosté nevědomosti o jich samých? Velice jednoduchá odpověď.Sebepoznání bolí a bolí sakra hodně.Nestačí prostě jen místo 10 kliků udělat 11.Musíte se hnát opravdu na hranici, nořit se do bolesti až na hranici snesitelnosti (a za ní).Ale ještě horší než fyzická bolest může být bolest “duševní”.Věci které o sobě zjistíte se vám vůbec nemusí líbit.Vaše skutečné Já může být mnohem zbabělejší a pohodlnější než si myslíte.Nebo naopak se můžete dozvědět že ve skutečnosti nejste tak slabí jak si namlouváte.Jste ochotni to riskovat?

Pokud ano, máte můj respekt.A nezapomeňte:

Pokud nejste nervózní před svým tréninkem, zamyslete se, možná není dost tvrdý.

Cestovatelské nadšení

Nejen sezením na zadku živ je člověk, takže jsme se s přáteli rozhodli, že vyměníme prostředí našeho velkoměsta za čistý vzduch lesa.Takže vyrážím na tři dni do skal.Znáte to, spaní pod širákem, vlastní jídlo, lední medvědi….

Nechce se mi spát takže sem možná hodím nějaký překlad..

Trénink: 11.7. Alone Warrior

Zhruba ve dvě hodiny místního času jsem se konečně odlepil od počítače.Obloha byla pod mrakem stabilně celý den, ale vypadalo to že nás žádná průtrž mračen nečeká.Rozhodl jsem se tedy vydat se na trénink.Byl jsem sám, jelikož většina lidí co se mnou trénují buď neměla čas, nebo náladu vydávat se počasí na milost a nemilost.

Po kratší úvaze ještě doma jsem se rozhodl, že prvním místem které poctím svou přítomností bude alej.Oblékl jsem se tedy a vyrazil směrem tam.Zvenku kupodivu nevypadala zamračená obloha tak hrozivě jako zevnitř, což mě povzbudilo.K aleji jsem dorazil za chvíli a okamžitě se začal rozehřívat.Pár sprintů od stromu ke stromu (odborně člunkový běh) a poskakování na místě.Tahle dvojka opět splnila svou roli na jedničku.

Následovalo rozhýbání celého těla.Rozhodl jsem se spojit svojí rozcvičku s novými prvky, které nám předváděl Joanis v Chotěboři.Díky tomu bylo rozhýbání celkem důkladné, což jsem později ocenil.A přišel čas na hlavní náplň tréninku, totiž posilovací trénink na stromech.Ten se skládal hlavně z lezení a jiných prvků za využití větví (Hebert by ze mě měl určitě radost:-D).

Začal jsem jednoduchým kolečkem.Vylézt s pomocí nohou (prostě se zaháknout a vytáhnout) na větev, postavit se, zachytit se další větve v horní pozici muscle-upu a pak se velice pomalu svěšovat dolů (takový obrácený muscle up).Tohle jsem si zopakoval 11x.

Následovaly přítahy v “lenochodí” pozici.5x na každou stranu.Ty jsem provedl celkem 4x.Ani jsem nečekal jaký budou mít účinek.Předloktí jsem měl jako v ohni.Nohy a břicho se taky pěkně zapojily.U břicha jsem to ale nepovažoval za dostatečné, proto jsem se rozhodl zařadit Yamakasi blok právě na břicho. (Několik sérií různých cviků na břicho za sebou, opět Chotěboř).Jako počet opakování jsem si zvolil stabilně 20.

Po jeho dokončení jsem se rozhodl alej opustit a vydal jsem se k torzu lavičky (betonový podstavec) trénovat precisiony.Po kratší úvaze jsem se rozhodl že 50 opakování bude dnes stačit a dal se do toho.Po chvíli jsem získal cit a šlo mi to celkem dobře.Pokaždé když jsem doletěl moc daleko nebo jsem ztratil rovnováhu po dopadu se mi v hlavě přehrál hlas z jistého videa (Land on your toes! And Balance carefully!).A když jsem je dokončil, odebral jsem se ke škole a provětral se pár technikami (nic šíleného, jen na uvolnění).Doma jsem zařadil suzukáč a sprchu.

Mějte se gutově…jo a trénovat sám je super.

Report: Trénink na MoveCon Chotěboř

Dnes se v Chotěboři uskutečnil v rámci moveconu festivalu fantazie trénink s Joanisem (Parkour.cz, Brno) a Hanzim (zakladatel ITPF, Jihlava).Protože takovou akci jsem si nemohl ujít, vyrazil jsem společně s Víťou vstříc novým zkušenostem.

Vyrazili jsme vlakem ve 4 hodiny odpoledne (trénink byl od pěti).Ve městě jsme celkem s jistotou našli vytyčený cíl, dům dětí a mládeže Junior.Po kratším čekání (venku, dovnitř jsme nemohli kvůli vstupence, kterou jsme neměli) jsem spatřil vycházet doslova dav lidí.Zájem o parkour byl opravdu velký.

Zformováni do úhledného zástupu jsme šli k první zastávce – menší louce za domem a dali jsme se do rozcvičky.Joanis nám ukázal odlišný systém, než který používám já.Bohužel kvůli počtu chybělo rozběhání a celé rozcvička byla celkem okleštěná.Pak už jsme se přesunuli o něco dále k prvním zábradlím.Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny.Jedna šla s Hanzim a další s Joanisem.Já s Vítkem jsme byli v Joanisově skupině.Přesunuli jsme se k nižšímu zábradlí u domu kde jsme zkoušeli základní techniky (saut de chat etc.).Už tady začal můj obdiv Joanisových naprosto tichých dopadů.Jakýkoliv úhel, jakýkoliv povrch, Joanisův dopad byl tichý jako by chodil a ne skákal.

Tady se objevil největší problém celé akce.Ostatní veřejnost.Nebudu vypisovat všechny chvíle kdy na nás někdo vyjel (Hanziho skupina si to prý “vyžrala” ještě víc) a kazit si tak den.Jsou prostě lidé se kterými se nedohodnete a je lepší prostě odejít.

Takže jsme po chvilce pokračovali dále na travnatou plochu mezi domy.Tam nám Joanis ukázal pár přeskoků přes lavičky, precis z lavičky na lavičku a gate přes prolézačku.No a taky nějaké posilování (jupíííí).Železný kůň, lezení po čtyřech, různé kliky.Yamakasi blok na břicho.Ten jsem zvláště ocenil, protože jsem ho neznal.Je to celkem zajímavé (hlavně když se dostanete ke 3. cviku:-D) a určitě to brzy zažijete v naší tréninkové skupině tady.

Následoval přesun k dalšímu stanovišti, několikanásobná intervence s domorodým obyvatelem (OK garáže beru, ale ten zbytek).Joanis nám ukázal výlez a Hanzi pkroll (s menší akrobatickou vložkou).Potom jsme se přesunuli zase zpátky na naše první stanoviště a uložili se na vyhřátý beton ke strečinku.Tam jsem si užil svých 15 minut slávy, páč si Suzukiho systém pamatuji nazpaměť.Takže jsem předcvičoval a pronášel chytré řeči:-D

No a pak následovalo menší akrobaticko parkourové číslo Hanziho a Joanise.Je vidět že jsou schopnostmi někde úplně jinde.Bohužel jsme se nemohli zdržet déle (České dráhy byly neúprosné), takže jsem si potřásl rukou s Joanisem a zmizeli jsme na vlak.

Děkuji všem za skvělý trénink

Překlad: Přestav, Přetvoř

Další překlad z www.gymjones.com , opět Mark Twight přeloženo by Warik

Tenhle článek by se dal téměř nazvat “Stránkou z bible”.Přečtěte a pochopíte.

„Přestav, Přetvoř“

„Zlom se aby ses přetvořil“

Psychologický dopad fyzické námahy je v Gymjones běžný.Dočasná transformace kterou člověk zažije když se stává sám sebou přesahuje do dalších aspektů jedincova života.Důležité je uvědomění.Pouze provádět pohyby, bez uvědomění, přítomnosti a intenzity nemá ten pravý psychologický efekt.Aby jste byli námahou přeměněni, musíte kopat hluboko pod vlastní dno, potlačit svá předpokládání a limity vytvořené ve své mysli, riskovat selhání, zničení a jak říkal cyklistický guru Keith Bontrager : „Nabrat si plný pohár“

Bolest neustále doprovází velkou tělesnou námahu.Bontrager napsal : „Když jdete jak jen daleko to jde, vždycky to bolí“.A to je přesně důvod, proč se většina lidí nerada pouští do posunování limitů – Zasraně to bolí.Ale s dobrým stanoviskem a vůlí trpět je po tréninku lehčí bolest vydržet.Postavíte se jí, ponoříte se do ní a stanete se jí.Přežijete.Podruhé, protože už víte do čeho jdete, jste méně úzkostní což vám šetří energii, dává vám možnost soustředit se, víc se překonat a možná, opravdu trpět.Nevzdáte to, dostanete se skrz, vaše odvaha stoupá.Váš pohled na sebe samého se mění, začnete vidět že umíte, jste schopni.A tato nově nalezená kapacita vyvolá ambice dále se zlepšovat, takže zkusíte něco těžšího.Postupně trpění trvá déle.V jeho průběhu máte čas myslet, dívat se do sebe.Sebepoznání získané během trpění je upřímnější a čistší než to, které získáme analýzou po skončení cvičení protože to je často zkresleno selektivností paměti.

Bontrager také zastává názor že „Zkušenosti které získáte tváří v tvář tvrdému cvičení a bolesti vás udělá silnějším a odolnějším v mnoha aspektech které spolu často nesouvisí“ Pro specifické sporty nebo úsilí existuje jen „Nabrat si plný pohár“.Když je pohár dost velký, přeměníte se.Za jak dlouho? Olympijský zlatý medailista Brad Lewis napsal : „Člověk prochází mnoha změnami když běží 2000m.Některé nejsou zrovna pěkné.Některé vás přimějí nenávidět sama sebe.“ Bradova šílená intenzita dokázala „uzamknout“ jeho mysl za necelých 7 minut.Náhradou vysoké intenzity mohou být dny nebo hodiny poctivého zraňování se.Někteří tomu věnovali celý život.Pro ty kteří se zajímají o odpovědi, cesta trvá tak dlouho jak je potřeba.Neustále přitom riskujete že najdete odpovědi které jste si nepřáli.

Nietszche napsal: „Bolest je zároveň skvělým učitelem a všemocným osvoboditelem mysli.“Pochyboval o tom že nás bolest „vylepšuje“ ale rozhodně věřil že nás „prohlubuje“.Jestli člověk úmyslně nebo z donucení dostává „plný pohár“, vypěstuje si jasnou, mrazivou a často krutou znalost sebe sama.Různí lidé reagují různě na takové očišťující události.Zatímco jeden strčí hlavu do písku, protože se obává toho co vidí, druhý se stane více uvědomělým, soustředěným a dbalým.

Na našich stránkách propagujeme názor „Námaze a bolesti by se nemělo vyhýbat“ ale měly by být začleněny včetně svých duševních dopadů.Bez nich je bolest jako vedlejší produkt (důsledek) námahy k ničemu.Utrpení je brána k pokoře a pravému poznání sebe sama.Namíchejte fyzickou a duševní náročnost, risk a přispění ve správném poměru a dosáhnete vyššího uvědomění.Co je “kořením”?Je to neznámé, nové a rozdílné, nejisté výsledkem, má to následky nebo tresty.Soutěžení a porovnávání.Nebo je to prostě jen změna očekávání, vyšší standart.

Naučte se něco nového.Udělejte něco jinak.Otestujte se.Konfrontujte své skutečné schopnosti.Oddanost vštípená neustálou hrozbou postihu za neúspěch.Dejte pryč záchrannou síť pro vyvolání lepšího výkonu.Jeden z mentorů Brada Lewise radil: „Je lepší pracovat bez sítě nebo chráničů čelisti.Intenzita je větší, lepší koncentrace, absolutní odevzdání se, lepší výsledky“. Tohle je ideál sólového lezce nebo muže zatlačeného ke zdi, který nemá co ztratit.

Musíte si chtít ukousnout více než můžete rozžvýkat, přetížit se a selhat.Když nebudete riskovat odpověď, nepoložíte otázku.Pokud vám bude scházet vůle položit otázku, tak se uvědomění nikdy nespojí se svaly a kostmi.Já kritizuji takový nedostatek vůle (speciálně u sebe) a ptám se: „Co nejhoršího se může stát?“ Moje ustrašená část odpoví: „Můžu nedostát svým očekáváním.Nemusím být takový jaký předstírám ostatním.Moje předpoklady o mě se mohou ukázat být velmi, velmi špatnými.“ Pak moje uvědomělá část odpoví: „No a? Jen když se rozlámu na kousky se mohu přetvořit.“.Takže jděte do toho, zlomte to.Zlomte sami sebe na svém vlastním ostří.A z trosek postavte svou novou budoucnost.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=40

Překlad: Lehký

Takže vám přináším další překlad, jak jinak než z www.gymjones.com

Autorem překladu je Sýdžej (:-D), člen naší tréninkové skupiny.Přijal mou nabídku a bude se o překládání dělit semnou.Tímto mu také děkuji.

LEHKÝ

Dejte si pozor na cvičení, která vypadají lehce

OD MARKA TWIGHTA

Dejte si pozor na cvičení, která vypadají lehce.

Dříve jsme si mysleli, že jsme chytří. Měli jsme si však přečíst text drobnými písmeny. Při surfování na webu jsme našli cvičení, které vypadalo efektivně přesto jednoduše.

„150 dřepů + 800 metrů běh + 150 dřepů“

Bez zřejmého stanovení jsme si Blitz a já vzali váhu navíc o hmotnosti 25% z RM (max. váha, kterou uzvednou při dřepu), což pro mě tehdy činilo 65 liber (~29,5kg) a pro Blizte 55 liber (~25kg). Udělal jsem série dřepů 70, 50 a 20, uběhl 800 metrů, přepočítal dřepy a zjistil, že jsem udělal pouze 140 a poté jsem tedy vše dokončil sériemi dřepů 40, 40, 40, 30, 10. „Zmákl“ jsem cvičení za 23 minut a zůstal tím omámený celý den. Pořád jsem si říkal: „Chlape, to bylo úžasný!“

Druhý den ráno jsem mohl sotva chodit a sejít schody bylo vyloučené! Další den to velmi bolelo a maskovat to bylo velmi obtížné. Dva dny potom začala bolest ustupovat a konečně pátý den po „lehkém“ cvičení jsem byl opět schopný cvičit své nohy.

Později sem se dozvěděl ze doporučená hmotnost pro váhu navíc je nula a jednoduché vzdušné dřepy bohatě postačí.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=14

Překlad: Soukromé a Přístup

Dnes vám nabízím dvojitou porci článků z www.gymjones.com

Oba jsou dle mého názoru dost poučné a svým způsobem spolu souvisí.

Soukromé

Proč je Gym Jones soukromé zařízení

Výsledek jak sportovního zápolení, tak boje závisí velkou měrou na duševním potenciálu jedince.Samozřejmě, supervelká palebná síla, ať už fyzická či technická je rozhodující faktor, ale "srdce" řídí uplatňování prostředků, což dělá z mysli nejvlivnější sílu na bojišti.Získání ducha potřebného k vítězství (což zahrnuje pozitivní přijímání bolesti) je těžké ve společnosti, kde komfort je mnohem více oceňován než schopnosti a kde nějakou tělesnou zdatnost má méně než 15% populace.

Návštěva normálního fitcentra otevřeného pro veřejnost ukazuje, co si společnost představuje pod pojmem "být fit".Časopisy jsou čteny během "běhání" a "šlapání na kole".Závaží jsou zvedána izolovanými svaly, často v sedící pozici a intenzita zřetelně chybí."Aerobní" cvičení nejsou nic jiného než skákání na hudbu.Moderní fitness je více tvořeno pocitem než přímou "koňskou silou".Tréninkové prostředí kontaminované tímto přístupem nemůže vytvořit dokonalou kondici, fyzickou nebo mentální.

Gym Jones je soukromé a izolované od moderního fitness přesně protože zastáváme názor, že "ten" přístup je jed.Věříme že správné tréninkové zařízení je odděleno od samolibosti většinové veřejnosti a má svá vlastní pravidla a svůj žebříček hodnot.Věříme že nějaká hodnota nemůže být získána tím, že prostě budete opakovat sled pohybů.Skutečná kondice je "poznána" jak tělem tak duší.Členové Gym Jones jsou rodina, a naše výsledky a úspěchy jsou naší historií.V takovém prostředí je správný přístup k rivalitě a individuálnímu výkonu získán téměř automaticky.

Trénujeme se stejným závazkem který si neseme do soutěže.Pokud nejsi rozhodnut dát do toho vše, jít až do chvíle kdy není co dávat, neobtěžuj se soutěžit.

Skutečně hodnotný výsledek je získán tím, že se naprosto oddáte závazku.Takový přístup není vítán v normální fitness komunitě a proto je Gym Jones soukromé.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=3

Přístup

Jedinný smysluplný základ

Trénink který děláme je důsledkem přístupu.Přístup je smysluplný základ, bez něj nemůže být dosaženo žádného přínosu.Musíte chtít (nebo potřebovat) být tam kde jste a dělat to co děláte.Pokud se nedokážete soustředit nebo nechcete trénovat tvrdě, nezdržujte se předváděním se a prováděním pohybů.Když mysl dělá něco jiného než tělo, je to zbytečné, nic tím nezískáte.Špatný přístup nebo nestálá mysl ničí soustředění ale naše definice "špatného přístupu" se nemusí nutně shodovat s obrázkem který má většina.Hněv, zoufalství, pocit nebezpečí a další duševní důvody mohou přinutit člověka aby pracoval tvrději.Špatný přístup je ten, který zamezuje člověku dosáhnout jeho cílů nebo stav mysli který člověk odmítá akceptovat.

Dobrý přístup člověku umožní a popožene ho k pojmutí a dosažení cíle.Takový psychologický stav nemusí být pozitivní nebo vyvážený, osobní muka vyvolávají skvělé výsledky.

Zmatení, výčitky, hněv a zášť mohou být fontánami kreativity a iniciativy.To, co na sobě jedinec shledá neuspokojivým, je často "mostem" k něčemu lepšímu.Když kombinován se sebedisciplínou, nutnou k získání "pohybu", jakýkoliv motivující stav mysli může vyprodukovat ohromující kus práce, umění a akce.

Mysl (je jedno jak těžce zkoušena) musí zůstat otevřena, protože přesvědčení o nevyhnutelnosti jistého výsledku ovlivňuje skutečný výsledek.Jistota týkající se pravdivosti jedné z cest může jedince oslepit tak, že nevidí další cesty.Může to také podporovat důvěru v správnou jednání daného jedince.Následek takového přesvědčení je ovlivněn právě přístupem jedince.Mnoho chlapců prosurfuje stránku a skončí s tím, že ví a chápou vše co vidí, že jsou tu jen manýry, kostra bez masa a výsledků.Tito kolemjdoucí jsou vyváženi těmi, kdo se dívají tím stejným oknem a zjišťují co lidé tady dokázaly díky přístupu a tvrdému snažení.Zjistili, že v Gym Jones je "maso" hodně propojeno s "kostmi".Někteří nahlížející si dokážou představit, co mohou získat převzetím (minimálně) přístupu a odevzdání se představovaného zde.

Odevzdání buď máte nebo ne.Říkat že ho máte nic neznamená.Mluvení mínus akce se vždy rovná nula.Neodevzdanost to jen vzácně někam dotáhne.Ti kteří ji ztratí jsou vyzváni aby odešli dokud ho opět nenajdou.Stres a útrapy ujasňují odevzdání.Ti co ho mají si užívají intenzitu a obtížnost.Odevzdaní lidé jsou soustředění a pozorní každou minutu, každého dne takže si užívají výsledků, které tak tvrdá námaha a cílevědomost přináší.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=25

Překlad: Síla a vytrvalost

Další překlad z www.gymjones.com

Autorem je opět Mark Twight.Jo ještě ke všem překladům.Neprošly žádnou korekturou kromě kontroly pravopisu a překládám to jak mi to přijde na jazyk, tak se nehněvejte:-D

Síla a vytrvalost

Jak zvýšení síly také zlepšuje vytrvalost

Určitých fysiologických a biomechanických adaptací se dá dosáhnout pouze správným silovým tréninkem, nijak jinak.Vytrvalostní sportovci se často vyhýbají silovému tréninku kvůli víře, že takové snažení je udělá velkými, těžkými a pomalými. Při správném tréninku je však opak pravdou.

Společně se zvýšením maximální síly a množství produkce síly, inteligentním použitím silového tréninku můžete také získat :

• Lepší prokrvení svalů

• Více palivových zásob pro svaly

• Zvýšení svalové vytrvalosti (díky zvětšení a zefektivnění chodu mitochondrií)

• Silnější kosti

• Silnější pojivovou tkáň

• Lepší flexibilitu

• Lepší neuro-svalová koordinace

• Menší vyčerpání paží a jiných svalů

• Ekonomičtější pohyb

• Snížení rizika zranění

Žádné tyto výhody nejsou v rozporu s vytrvalostním tréninkem.Možná jedny z nejdůležitějších výhod mohou být získány posílením rukou, zápěstí a předloktí.Když se tyto okrajové svaly během snažení unaví (třeba od nesení zbraně), další svaly v řetězu – blíž k trupu – se zapojí aby je podpořily.Jak se ramena unavují, postoj se zhoršuje a bránice je stlačená, což zmenšuje efektivitu přijímání kyslíku.Jak tyto změny postoje redukují ekonomiku pohybu, spotřeba kyslíku roste protože se stále více velkých svalů zapojuje aby byl získán postoj pro lepší dýchání.Silnější nohy zase jsou více mechanicky účinné, což redukuje celkovou spotřebu kyslíku pro pohyb.

Silový trénink také redukuje svalovou nevyváženosti, která vede ke zraněním a mít silná chodidla, nohy, kyčle a trup zmenšuje tlak na páteř.Od doby co je trendem v poli používat lehčí, méně podporující obutí, je moudré zvyšovat sílu nohou.Toho může být dosaženo prováděním olympijských zdvihů a určitých cviků s kettlebely naboso, také běháním na boso 1x nebo 2x za měsíc.

V Gym Jones si nemyslíme, že nějaká tréninková aktivita je nutně specifická pro určitý cíl.V souladu s touto ideou prohazujeme modality, často používáme trénink sprintu jako silový a trénink se závažími ke zlepšení kardiovaskulární kondice.Pointou je, že silový trénink ke zvýšení vytrvalosti se nemusí nutně odehrávat v posilovně se závažími.

Běháme s lyžařskými hůlkami pro zvýšení kyslíkových požadavků (do pohybu je zapojeno více svalů).Při sprintu taháme zatížené saně kvůli explozivní síle a protože pohyby jsou stejné jako ty používané během přesunu, zvýšení síly je specifické a neuromuskulárně správné.

Dřepy v plném rozsahu prováděné během velké srdeční a respirační zátěže se ukázaly jako skvělé pro zvýšení síly a vytrvalosti bránice kvůli jejímu neustálému smršťování a roztahování.Čím je vytrvalost bránice větší, tím déle vydrží člověk efektivně dýchat během výkonu.Typickým pohybem zlepšujícím tuto adaptaci je vrhání medicinbalu z dřepové pozice proti značce na zdi nebo vzpěračský trh (20 sekund práce a 10 sekund odpočinu, to celé 15x).Vedle šíleného metabolického stresu, velký, složený pohyb také způsobí silnou neuro-endokrynní reakci a také svalovou adaptaci která zvýší sílu.

Další oblíbená kombinace je 400m skoků + vyzvihování činky z hrudníku nad hlavu.Začněte s 20 kg vzpěračskou činkou v jakékoliv pozici. Udělejte 5 skoků, zastavte se a udělejte 5 výzdvihů – takto pokračujte až do 400 metrů.Zabere to 20 až 30 minut a udrří tepovou frekvenci mezi 160-170.Skoky zlepšují sílu a koordinaci nohou a výzdvihy zlepšují sílu trupu, ramen a rukou....a také vytrvalost.Nesení tyče zatěžuje kosterní a trupové svaly, stlačuje bránici a žeberní svaly, což simuluje stížené dýchání.

Protože všechny pohyby sou zahájeny trupem a dokončeny krajními svaly, zvýšení síly trupu zvýší efektivitu všech pohybů.Různí trenéři zastávají podobný názor.Můj trenér vzpírání Dan John učil trénera vrhu, který neučil atlety technickou strínku vrhání dokud nedokázali udělat 15 opakování vzpěračského trhu se svou vahou.Pointou je to, že přesunování břemene nad hlavu je nejlepší ukázkou síly trupu.Dan věřil ze zvednout na mrtvém tahu dvojnásobek své váhy je teprve důkaz toho, že je možno začít se smysluplným tréninkem.Mrtvý tah a jeho odvozeniny, švihy Kettlebelem, dřepy a jejich varianty -všechny tyto cviky přispívají k velké pozdější síle.Přední síla může být zlepšována vyrovnáním do vodorovné polohy na kruzích nebo hrazdě, zvedáním nohou v závěsu, držením na těla pouze na loktech a špičkách, kliky v kruzích, vrháním medicinbalu na značku 3 metry vysoko a jiná cvičení s medicinbalem.

Základní silová cvičení, prováděna způsobem který zlepšuje zapojení svalů místo nabírání hmoty a strava která pokryje nároky na energii, ale nezvětšuje hmotnost je naprosto stejně důležitá pro vytrvalost jako posílení metabolismu.

 

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=12

Nedupat!

Několik zajímavých zážitků z dnešního dne společně s dobrou náladou mě (opět) přivedly k zamyšlení.Tentokrát o tichu.Jak jistě víte (pokud čtete PKGen) tak ticho je známkou kontroly.Podle mého názoru je ticho nejen známkou tělesné kontroly, ale i duševní.Na člověku, který potřebuje hlasitě vyřvávat, dupat a vůbec jinak dávat najevo “tady jdu já”  není něco v pořádku.

Žel bohu jsem takového dnes potkal.Ploché boty, cigareta v puse…a dupal.Nemám rád lidi kteří dupou (zcela záměrně) na ulici.Copak je nikdo nenaučil chodit? Ale naučil.Každý člověk už instinktivně chodí tak aby nedupal – neubližoval si.Jen někteří jedinci se chtějí popřít a tak dupou.A on si dupal přímo ukázkově, snad i do rytmu (alespoň měl sluchátka).Prásk, prásk, prásk.

A pointa? Nedupejte.Chcete se pohybovat ladně jako kočka, překonat každou překážku, skákat z 5m bez újmy? Pro začátek by jste měli přestat dupat….

Překlad : Relativní síla

Všiml jsem si že mi leží na disku ladem několik překladů.Takže tady něco je.Jde o překlad článku od Marka Twighta.Mark je skvělý horolezec, všestranný sportovec a poradce pro fitness.Založil společnost známou jako Gymjones, kde cvičí vysoce funkční fitness zaměřené na celé tělo.Pokud vám to stále nic neříká, pak vězte že to byli právě chlápci z Gymjones v čele s Markem, kdo vytrénoval herce z filmu 300:Bitva u Thermopyl.Gymjones už jsou mi delší dobu vzorem zejména v posilování.Mrkněte na jejich stránku www.gymjones.com a uvidíte.A teď už samotný článek:

Relativní (poměrná) síla

Důležitost pozitivního poměru síly ku hmotnosti

Na velikosti záleží, ale ne vždy tak, jak by jsme chtěli.Relativní síla (pozitivní poměr síly ku hmotnosti) je pro funkční pohyb mnohem důležitější než síla absolutní.Pokud člověk trénuje způsobem, který způsobuje hypertropii (zvětšování svalů), kvůli tomu aby na bench pressu nebo dřepech zvedl větší váhu, jeho schopnost běhat nebo se přitáhnout je zmenšena.V Gym Jones tento koncept měníme tím, že kombinujeme typická cvičení „nabušence“ (mrtvý tah) a „šlachovitého chlapíka“ (přítahy).Pohyby, váhy, cíle a čas pro regeneraci které používáme jsou navrženy ke stimulaci zvýšení hustoty myofibrilu - vláken která se přímo smršťují než ke zvyšování množství sacroplasmy, které pouze zvětšuje svaly ale nedělá je silnějšími.

Děláme to, protože pro atlety které trénujeme je neurologická efektivita svalů důležitější než jejich velikost.Průměrný člověk je schopen stáhnout slabých 30% jakéhokoliv aktivního svalu při nejkrajnější námaze.Špičkoví sportovci dokáží zapojit 50% svalu.Aby tedy efekt rovnal 100% zapojení, musejí mít sval 2x větší.Zlepšování synchronizace elektrických impulsů nervové soustavy, kterými se stahují svaly zvětší sílu mnohem více než jen zvětšování svalů.A sportovec zůstává lehký, což přináší menší zatížení na „systém“ během výkonu.Udržování co nejmenšího objemu svalů také zlepšuje efektivitu okysličování – když běžíte do kopce s „nabušenou“ horní částí těla, ta, ačkoliv nepoužívána, neustále vyžaduje přísun kyslíku a „palivových“ látek, okrádajíc tím nohy, redukujíc tím jejich schopnost vytvářet sílu.

Pro ilustraci našich důvodů použiji své vlastní zkušenosti jako příklad.Mnoho tréninkových metod a nápadů vzniklo z lekcí získaných šplháním na nejtvrdší a nejvyšší hory světa.Přínosy tréninku maximální sily do minimálního množství objemu a hmotnosti jsou okamžitě pozorovatelné na horolezci.Dosáhnutí tohoto může být atraktivní i pro jiné sportovce. A mé zkušenosti horolezce jsou lehce převeditelné i na jiné disciplíny.

Nejúspěšnější horolezci a lidé jejichž domovem jsou hory jsou relativně malé postavy, spíše efektivní než muskulaturní.Na vrcholu své horolezecké kariéry jsem vážil 67 kg při výšce 170 cm a byl jsem schopen vystoupat 1200 metrů za hodinu (na nohách).Při 74 kg jsem dokázal zvládnout nejvíce 1000 metrů a tuto rychlost jsem získal za 18 měsíců, během kterých jsem neustále zmenšoval horní část těla, přesouvajíce svaly a zásobování energií do nohou.Po přesunu svalů zpátky na horní část těla při udržování váhy na 74 kg jsem ztratil okolo 8% schopnosti zvyšovat nadmořskou výšku – spadl jsem zpátky na 880 – 900 m za hodinu.Byl jsem rychlejší když jsem byl lehčí a pořád jsem mohl nést batoh a přitáhnout dvojnásobek svojí váhy na horní kladce.Moje fyzička byla specificky sportovní, což znamená nevyvážená a slabá v oblastech, které se nedaly aplikovat na horolezectví.Na bench pressu jsem uzvedl pouze okolo 65% své váhy, nedokázal jsem klesnout na bradlech a ačkoliv jsem měl pěkné břišní svaly, neměl jsem žádnou opravdovou sílu.

Během let 2003-2004 jsem modifikoval stravu a trénink, mým cílem byla vyváženost.Ikdyž jsem shodil na 69 kg, lehce jsem zvedl svou váhu na bench pressu, vzpěračským trhem dokázal zvednout víc než svou váhu, mrtvým tahem více než dvojnásobek své váhy, udělal jsem 20 přísných přítahů a získal více než 1066 m za hodinu.Našel jsem lepší rovnováhu.Každý sportovec musí najít akceptovatelný kompromis mezi silou a váhou.

Lepší poměr síly k hmotnosti je důležitý pro sporty vyžadující pohyb po dráze.Cyklista, který vygeneruje 400 watů síly při 65 kg hmotnosti je efektivnější než cyklista generující stejnou sílu při 80 kg.Běžec na 200 m který na mrtvém tahu uzvedne trojnásobek svojí váhy běží rychleji než běžec který uzvedne dvojnásobek.Váhu zvednotou na jedno opakování neurčuje běžcova velikost/váha, ale jeho nervové cesty a schopnost zapojit co nejvíce procent výkonu svalu.Díky tomu si sportovci mohou vypěstovat neuvěřitelnou sílu bez významného příbytku velikosti a hmotnosti – jednoduše zlepšováním nervových cest.

Relativní síla může také určit jak se jedinec dokáže integrovat do týmu.Ve vojenském kontextu, každý voják chce být silný ale tím, že se stane silným se také stane velkým.Jak se 100 kg chlap zařadí do týmu? Může tahat těžkou zátěž nebo raněného celý den ale když je on sám postřelen nebo si jen vymkne kotník, jak ho jeho spolubojovníci i s vybavením ponesou? Stejná věc ovlivňuje horolezce nebo dálkové lyžaře, kteří jsou dlouho daleko od civilizace a spoléhají sami na sebe, hasiče, týmy SWAT atd. Fyzička je individuální, ale fyzička individuála může tým udělat operativnějším, nebo méně operativním.

Na velikosti záleží, ale větší není vždy lepší, často větší ani neznamená silnější.

Originál článku najdete na : http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=6

Čaj od půl páté

Léto už je skoro v plném proudu, což vyhání ven zamilované páry, Z.A.H.B.,sportovce a nás.Včerejší a dnešní trénink nesl jisté znaky budoucího snažení.Včera kruhový trénink na ruce (Kliky, rak do kopce) a dnešní odvar nohou (obojí spojeno s lozením po stromech).Dnes se k nám připojil i Luba a rozhodně toho nelitoval.Po počátečním pokecu jsme se vydali do aleje.

Tam jsme se lehce rozcvičili, zalezli po stromech a pak nastal čas na naší speciální výzvu.Doskákat žabákem od začátku aleje na její konec a pak do kopce ke kameni.Vždy jsme dělali 8 skoků v sérii.Vítek to nakonec vzdal, udělal minimální počet (8x8, tedy 64 žabáků) a nechal největší výzvu na nás s Lubou.Žabáky do kopce byly krušné.Nohy mě bolely jako čert.Je celkem sranda když se zkřivenou tváří nacpete do nohou co nejvíce síly, odrazíte se a……..a předvedete skok sotva slepičí:D.Nicméně jsme nahoru doskákali.Konečný počet byl 12x8, tedy 96 žabáků.To je na diplom:D:D

Když jsem přišel domů (vůbec chůze s kopce byla velká zábava), nohy mě celkem braly.Po protažení (Suzukáč) je to o něco lepší, uvidím zítra ráno.Díky všem za trénink:)

Knížka

Čtu zajímavou knihu – Praktický průvodce tělovýchovou od Georgese Heberta.

Pro ty kdo to neví, Hebert byl průkopníkem tělesné výchovy a dá se říct že také praotcem parkouru.Knihu přeložil do angličtiny člověk z APK.com (nick Pilou). Není sice kompletní, ale to nevadí…až ji dočtu tak podám report.

Normální

 

normalita: stav osoby, jedince, věci, situace nebo jiného jevu, v němž tento jev odpovídá té normě, z jejíhož hlediska je normalita posuzována

Nastal poslední den mého nedobrovolného flákání se.Zítra se dostavím na kontrolu, a pokud mi to zdravotní stav a doktor dovolí, budu mít po dlouhé době zase tréninkový týden.Myslím ale, že ani tenhle týden, tvořený povětšinou spánkem a meditací nemusím litovat.Ujasnil jsem si dost věcí ohledně tréninku a své další pohybové existence.Ale to není to o čem bych chtěl dnes psát.Úvaha, kterou vám chci teď předložit, je výsledkem dnešního hloubání (za vydatného přispění The Tool a Neurosis, které mi teď hrají) a týká se, jak už nadpis praví – normálnosti.

Za svou krátkou cestu po cestě parkouru jsem dost získal ale také, jak jsem si dnes uvědomil, dost ztratil.Nebudu se dlouze rozepisovat jak je parkour super, že je to pro mě nejlepší životní styl blablabla… Pravda je taková, že mnoho mi parkour dal právě tím, že jsem díky němu něco ztratil.Začínám přicházet na myšlenku že zákon zachování energie a hmoty platí pro vše, i myšlenky a činy.Musíte něco ztratit aby jste něco získali.Myslím, že ztrácím normálnost.Nepochopte mě ale špatně.Nechci říct že se stávám nějak výjimečným.Prostě začínám být nenormální.Stávám se součástí zvláštní skupiny lidí – traceurů.Traceuři nejsou výjimeční, jsou prostě nenormální.Kdo je traceur? Tedy z pohledu normálních lidí?

Traceur je člověk který většinou dělá něco nenormálního.Někdy běhá, skáče, léta nebo leze přes překážky.Jindy v největším vedru, mrazu, nebo dešti dělá kliky, do úmoru opakuje cvičení, bez ohledu na počasí.Traceur nepije, nekouří a vůbec nedělá jiné normální věci.Častokrát jí jídlo které by normální člověk nikdy nevzal do úst, leda by měl umřít hlady.Někteří traceuři jsou dokonce vegetariáni.Zatímco normální člověk sedí v hospodě nebo v parku, s cigaretou nebo vodní dýmkou či jinak pracuje na systematické devastaci svého těla, traceur trénuje, medituje nebo prožívá vzácné chvíle odpočinku.A nejhorší na tom všem je, že to dělá bez zjevného důvodu.Traceur nechce soutěžit, nepočítá s rychlým výdělkem ba ani častokrát neukazuje své schopnosti pokud to není nutné.Tréninkem se nemůže opít, “zhulit” a pak mlet bláboloviny a vůbec nijak jinak zaujmout opačné pohlaví.To je přístup, který není normální.Proč trénovat tak tvrdě když z toho nic nemám?

Mezi chvílí kdy jsem začal psát tenhle článek a mým začátkem s pravým tréninkem uběhl asi rok.Za tu dobu jsem si uvědomil proměnu kterou procházím a to, jak to ovlivňuje lidi okolo mě.Samotná proměna není nic super světoborného jak si možná někteří představují.Není to tak, že se jednou ráno probudíte a “víte”.Člověk se mění časem, po malých, nepozorovatelných kouscích.Prostě přirozeně.Ale bohužel, čím více se stáváte tím “prototypem traceura” jak jsem ho popsal výše, tím více pro to musíte obětovat.A nejde bohužel jen o tělesné oběti v podobě několika vyškvařených kilogramů sádla.Postupně jsem začal zjišťovat, že parkour si pro sebe vyhrazuje stále větší porce mého soustředění a mysli obecně.Je jako droga.Dává mi zapomenout na moje všední problémy, navozuje krásné i bolestivé stavy.A ničí moje sociální spojení.Po nějaké době užívání téhle “drogy” totiž pomalu přestanete chápat normální lidi, a oni přestanou chápat vás.Pokud budete takoví blázni jako já a začněte se těmhle normálním lidem svěřovat, jste vyřízení.Normální lidé nesnáší nenormální věci – bojí se jich.Tak jsem postupně ztratil většinu přátel.Dříve jsem to přisuzoval jiným vlivům, ale teď vím, že nebýt parkouru, měl bych se mnohem lépe než se mám teď.Měl bych mnoho věcí a ztratil bych jen jakési pomíjivé pocity.Navíc, i když z pohledu normálního člověka trénuji “tvrdě”, vím že proti šílenému nasazení jiných traceurů nebo dokonce zakladatelů jsem jen “pulec v moři”.

Posledních pár vět neznělo moc povzbudivě že?

“ale teď vím, že nebýt parkouru, měl bych se mnohem lépe než se mám teď.Měl bych mnoho věcí a ztratil bych jen jakési pomíjivé pocity”

Toto je pravda, ale jen z normálního pohledu.Parkour, naštěstí, z normálního pohledu nefunguje.Jak jsem říkal, je jako droga.Jak jednou okusíte, chcete stále víc a víc.Až na to že je to droga s obráceným účinkem.Časem se z vás nestává troska, nýbrž rostete a nemůžete se předávkovat.

A nakonec prohlášení:

Vy všichni, kterým jsem přestal stačit a stal se moc nenormálním, vězte že k vám necítím hněv.Já jsem si vybral cestu života, potu, krve a bolesti.Moje cesta je jiná.Nemohu posuzovat jestli lepší nebo horší, prostě jen jiná.Třeba někdy pochopíte…..

Sonda do mého “pohybu”

Takhle jednou jsem při procházení fóra na Traceur.sk narazil na zajímavou věc – Anketu o parkouru.Člověk, který ji tam umístil chce natočit celovečerní “náhled” do života a filosofie traceura.Bohužel anketa měla být odeslána do 12.května, takže svým názorem už mu nepomohu.Nicméně otázky v anketě jsou tak zajímavé, že bych na ně chtěl odpovědět alespoň tady.Je to pro mě jakési shrnutí mého názoru.Doufám že si příjemně počtete, možná se i zamyslíte a třeba odpovíte také na svém blogu/webu.

Jak jsi se dostal k Parkouru a proč si začal?

Moje první setkání s parkourem se odehrálo (jako u většiny z nás) na internetu.Na jednom fóru jsem narazil na známe video Dvinsk klanu (tehdy pod názvem russian climbing).Samozřejmě jsem byl naprosto unesen.Následovala videa 3runu, Urbanfreeflow a nakonec přelomové “The best of David Belle’s videos”.Tehdy jsem si řekl že to musím alespoň zkusit.Později tím začali být uneseni lidé které jsem znal, začali chodit do tělocvičny, učit se salta, šplhat po domech.Prostě začátky.Tehdy jsem začal protože jsem chtěl ohromit lidi kolem sebe, dokázat jim že nejsem žádný slaboch, líbit se holkám.No prostě “zamachrovat”.

Jaké problémy si přitom musel překonávat?

Největším problémem mého začátku byl nedostatek informací.Bylo tu sice fórum parkour.cz, ale skutečných informací pro začátečníky tam bylo pomálu.Jednoduše nikdo nic moc nevěděl.Moje pokusy o první vaulty tak dopadaly naprosto tragicky.Ne že bych neznal techniku, ale neměl jsem sílu, obratnost, nic.

Jak se na to díváš teď, s odstupem času.Co ti pomohlo? Co ne? Jaké problémy máš teď?

Ke svému začátku jsem shovívavý.Většina lidí začala takhle.Naopak jsem měl štěstí že jsem pak na chvíli (do roku 2007) pustil Parkour k ledu.V roce 2007 totiž přišel meeting v Ostravě (s Bellem bez Belleho) kde nám polští traceuři ukázali, jak se to má dělat.Tehdy jsem dostal konkrétní “vizi” tréninku a začal jsem intenzivně prohledávat internet.To mi nejvíce pomohlo.Opustil jsem myšlenku machrování a začal s pořádnou (tehdy jsem si to myslel :-D) přípravou.Naopak lidé co to tu dělali také mi moc nepomohli jelikož přestali.

Mým největším problémem dnes je nedostatek času.Parkour vyžaduje obrovsky komplexní přístup.Je plno věcí které musím dělat a žádnou nesmím vynechat.Alespoň zdroje jsou dnes mnohem lepší než dříve.Články na Parkour.cz, Traceur.sk, Parkour generations, fóra na těchto stránkách – to vše je studnicí znalostí.

Jak si představuješ člověka, který dělá parkour špatně? Co dělá, čím podvádí.A naopak – člověka který dělá parkour špatně?

Otázkou je jestli se dá parkour dělat “špatně”.Parkour je způsob tréninku (života?).Dá se něco takového dělat špatně? Podle mě ne.Buď to děláme nebo ne.Ale jak to dělat správně?Je to velice abstraktní pojem a myslím že jen málo lidí v něm má jasno, já se tím raději nezabývám.Podle mě by ale trénink rozhodně neměl poškozovat naše tělo.

Jak vypadá Parkour v ulicích města (ne v tělocvičně).Kdy, jak a kde se traceuři scházejí, co a jak potom dělají? Trénuje vůbec traceur v kolektivu, nebo jen s pár kamarády nebo dokonce sám před blokem na sídlišti.

Velice individuální otázka.Každý totiž trénuje naprosto jinak.Má představa o tréninku je pořád silně “undergroundová”.Prostě se snažím trénovat velice, velice tvrdě.Věřím že skupina podobného rázu jako první “Tracer” (David Belle,Seb Foucan,Stephane Vigroux,Johann Vigroux,Seb Goudot atd.), tedy skupina sdružující lidi se společným zájmem za účelem vzájemné motivace a tvrdého tréninku může být velice přínosná, ale bohužel zatím nenacházím dostatečně zapálené lidi na zformování něčeho takového.Nicméně je to na každém.

Existuje v Parkouru v rámci skupiny nějaká hierarchie? Když ano tak na základě čeho? O čem rozhoduje vůdce resp. jakou má funkci? Dá se jeho pozice oslabit?

Nemyslím že by existovala nějaká hierarchie.Ale myslím si že ve skupině by měl být silný smysl pro čest, úcta ke schopnostem a přátelská rivalita.Zkušenějších lidí si vážím pro to co zvládají, pro jejich moudrost, znalosti a schopnosti.Ale mohu si vážit i naprosto nezkušených lidí, třeba pro jejich odvahu nebo nasazení s jakým trénují.Zkušenější člověk se tak stává pomyslným “vůdcem” skupiny.Není to vůdce jako spíše učitel.Naprosto běžně se také stává že někdo přijde s novou tréninkovou metodou a učitelem se stává on.Tak by to mělo fungovat.Přísná vojenská hierarchie by jen brzdila trénink.Někdo si možná plete tréninkovou skupinu s gangem týpků drsných jako šmirglpapír, ale v tom to není.

Myslíš že se dá v Parkouru soutěžit? Jak mohou dva traceuři poměřit své schopnosti?

Pro mě je parkour metoda tréninku.V metodě tréninku se nedá soutěžit.Jasně, můžete si dát běh 400m skrze město a měřit si čas, ale nebude to parkour.Bude to prostě jen běh na 400m skrz město.Dva traceuři se tedy mohou poměřit, ale ne v parkouru.Mohou si vyměnit své parkourové zkušenosti, poznatky – navzájem se obohatit, ale nikdy nemohou říct “Můj parkour je lepší než tvůj”.

Myslíš že Parkour je více o poznání těla a jeho efektivním využití nebo o akrobatických kouscích pro pobavení obecenstva.

Jednoznačně o poznaní a využití těla, což ale překvapivě nevylučuje akrobacii.Mou motivací proč dělám parkour je “být silný” a zlepšovat se každý den.Lidé kteří se chtějí předvádět většinou moc dlouho nevydrží.Existují mnohem méně namáhavé věci se kterými se dá machrovat.

Jak traceur trénuje ve svém soukromí (fyzický a psychický trénink)? Kde čerpá inspiraci?

Doma většinou pouze posiluji a zkouším věci které mi prostor nabízí (stojky apod.).Duševní trénink může člověk absolvovat všude.I dostatečně tvrdý fyzický trénink je vlastně tréninkem duševním.Pokaždé, když mě rodiče vyzvou abych něco udělal i když se mi to zrovna nehodí vlastně duševně trénuji tím, že se bez řečí zvednu a udělám to.Jinak taky medituju a dělám různá dechová cvičení a podobné věci.Mojí největší inspirací jsou většinou videa a články na internetu.

Čemu jinému se věnuje traceur když zrovna netrénuje? Jaké máš koníčky?

Traceur trénuje pořád :-D. No, snažím se trénovat pořád (kdo četl Pokojného Bojovníka ten pochopí) ale někdy prostě vypnu a jen tak poslouchám muziku, hraju hry na PC, píšu, koukám na filmy….

Jaký je podle tebe vztah traceura k drsnému životu na ulici? Jaký může mít postoj k drogám, prostituci a jiným vlivům ulice? Jak se jim může vyhnout.

Jednoznačně negativní.Co si člověk, kterému jde o celkový rozvoj má taky myslet jiného o lidech, jejichž zálibou je cílená tělesná devastace? Bohužel se to ale v dnešní době stává naprosto normálním, ba dokonce chladným a vevnitř.Stačí se projít po parku.A rozhodně nejde jen o drsné “lidi ulice”.

Máš nějaké nezapomenutelné vtipné nebo drsné zážitky s Parkourem?

Raději nezmiňovat :-D

Jak by měl vypadat dobrý film o Parkouru, co by tam mělo být a co naopak ne?

David, PKGen, Yamakasi a zodpovědět všechny palčivé otázky.Lidi by to viděli přímo od tvůrců a nedohadovali by se o tom pořád.

Nemoc…

Když jsem se včera ráno probudil, bylo mi hned jasné že něco není v pořádku.Moje pravé ucho (přesněji řečeno bubínek) bylo pod tlakem.To se mu pochopitelně nelíbilo a začalo bolet.Bolelo celý den a noc, až jsem se vydal k doktorovi.Tam mi bubínek bleskurychle propíchli, receptem na antibiotika mě opatřili a s poklonou mě vyprovodili.Cestou domů jsem zažil pořádné martyrium.Jestli vám někdo, říkal že se vám po propíchnutí bubínku uleví, zapomeňte na to.Mě se ulevilo asi po 5 hodinách bolestí.Ještě teď mě ucho pobolívá a mám ho zalehlé.

Nicméně co to znamená pro trénink? Nic… žádný fyzický trénink totiž celý týden nebude.Budu se věnovat hlavně spaní, filmům a přemýšlení.Rozhodl jsem se sepsat sem pár myšlenek a potěšit tak (2) pravidelné čtenáře.Možná nějaké “moudro” postnu na fórum, jak to dneska dělá kdekdo.Takže tenhle týden bude spíše přemýšlení…co nadělám

Léto začíná

Takže tu máme konečně léto, a taky konečně další příspěvek pro těch pár lidí co v něj doufají.

Dnes (20.května 2009) jsme se opět po delší době sešli v hojném počtu (3) na pravidelném tréninku.Já jakožto jeho organizátor a dva stateční: Vítek a Luba.Tímto jim taky chci poděkovat (blablabla).

Dnešní trénink byl lehárko, ale nebojte se, bude to jen lepší a lepší.Začali jsme jako obvykle warm-upem a rozcvičkou.To bylo celkem v pohodě (na začátek poskakování a poté tradiční kroužení téměř všemy klouby).Po rozcvičce jsme chvíli jen tak blbli na zábradlí u školy.Když hrozil rozpad morálky (:-D) zavelel jsem kliky.A to ne kliky ledajaké.Nevím jak se jim přesně říká, já jim říkám Yamakasi kliky.Prostě se opřete rukama o zeď či obrubník, uděláte kliky, vymrštíte se a znovu opřete.Jako základní jednotku jsem určil 1 desetiklik.Bohužel první desetiklik Víťa nedodělal (dal pouze 1 čtyřklik) tak jsme si všichni dali 1 šestiklik navíc + nějaké bonusy od Horsta.Jelikož v davu bylo slyšet brblaní, rozhodl jsem se zpestřit rutinu dřepy na jedné noze (1 jedenáctidřep na každé noze).Tady se prokázalo že davu se nezavděčíš (brblal snad ještě víc) nicméně se nedalo nic dělat.Stoupl jsem si na levou nohu a začal počítat.Poté jsme si nohy prohodily.Opět se potvrdilo že má pravá noha je slabší, jelikož se přidala k brblání davu.Jednomu jedenáctidřepu ale neunikla.

Po úspěšné dřepovací pauze jsme šli opět klikovat.Jeden desetiklik utekl celkem rychle.Jelikož moje pravá noha mě důrazně upozorňovala že další dřepy na ní ee, tak jsem zařadil pro změnu dřepy na obou nohách.Pěkně ruce založit, zvednout a jeden patnáctidřep.Nakonec jsme si dali poněkud více, jelikož Vítek zpouštěl ruce.A pak zase kliky, teď už poslední série.Dav přestal brblat (asi mu došla síla) a přešel na němý odpor.Nicméně jsme dokončili desetiklik a po něm patnáctidřep úspěšně.

Z nějakého důvodu nebyl dav potěšen když jsem jim oznámil, že poběžíme na další trénink do naší oblíbené aleje.Někteří (dobře všichni) jedinci dokonce odmítali běžet (!).Spokojil jsem se tedy s mírným popobíháním.Když jsme prokličkovali parkem plným Z.A.H.B., zkrátil jsem si cestu přes hřiště a zábradlí za ním.A alej nás přivítala svým stínem.

Abychom nevychladli, začal jsem z chůzí alá letadlo.Hned po ní měl následovat železný jezdec, ale jelikož nás pozorovaly dvě neznámé životní formy, zařadil jsem raději skákání do kopce na posílení nohou a zejména kotníků.Kopec jsme si vyskákali 4x a životní formy zatím zmizely.Slíbený železný jezdec přicválal na scénu.Hned po něm vzpor z kopce.

Jelikož dav vypadal dokonce i naštvaně, rozhodl jsem se pro nějaké zpestření.Parakotouly byly to pravé.Na udupané cestičce už byla cítit každá chyba, ale nebyla tak krutě trestána jako na betonu.Kotouly šly celkem dobře (až na menší vybočení z trasy a katapultáž ze svahu).

Konečnou stanicí našeho tréninku byl jeden ze stromů.Lezení nahoru, proplétání se mezi větvemi, catwalk na větvi, dřepy na jedné noze na větvi.Líbilo se mi, že všichni se odhodlali ke všemu co si předsevzali (dokonce i já).Strom rozhodně musíme navštěvovat častěji.V aleji se nevyskytují žádní Z.A.H.B. takže je tam krásný klid.

Takže děkuju všem že to semnou snesli, a zas někdy Zdar.

Prolomení strachu

Dnes jsem prolomil strach.Strach ze skrčky na zábradlí.Pro někoho banální pohyb ale pro mě nebyl.Měl jsem strach.No nicméně hlavně díky Lubovi se mi povedlo ho překonat.Takže díky a jede se dál.

Změna je život (a zábava)

V duchu tohoto hesla jsem se rozhodl změnit motiv svého blogu.Nový vzhled je vzdušnější, jasnější.Mohl bych říct že to symbolizuje nově nabytou otevřenost mojí mysli, blablabla, ale byly by to kecy.Prostě se mi jen líbil, snad se bude líbit i vám.

Ale o tom tenhle článek není.Tenhle článek je o změně a zábavě.K jeho napsání mě popohnalo několik spolu většinou nesouvisejících příspěvků na fóru Parkour.cz.Ne, nebojte se, nechci a ani nebudu nikomu promlouvat do duše (ostatně na to nemám nárok, kolikrát to byly příspěvky mnohem zkušenějších lidí než jsem já).Chci jen nabídnout svůj pohled na daný “problém”.Všiml jsem si totiž jak někteří lidé nahlížejí na posilování a vůbec všechny “nutné” věci v parkouru.Je sice skvělé že nám konečně došlo že posilování JE (ano je, a klidně se budu hádat) nutné.Ale stále na něj nahlížíme pouze jako na nutnost, v horším případě jako na nutné zlo.Kam se poděla radost? Častokrát čtu něco jako : “Posilování mě nebaví, ale vím že je to nutnost”.Neposilovalo a obecně netrénovalo by se nám líp s radostí? Když jsme na tréninku venku, trénujeme techniky, balanc nebo něco podobného, častokrát únavu ani necítíme.Je to tím že máme radost, zápal, či jak tomu chcete říkat.Naproti tomu při posilování jsme unavení a častokrát se musíme hodně přemáhat abychom cvičení dotáhli do konce (to znám z vlastní zkušenosti) – radost nám chybí.

Ale co je důvodem? Náročnost? Pořádný venkovní trénink je často mnohem náročnější než posilování a přesto nás baví.Podle mého názoru je tím důvodem neměnnost neboli stereotyp.Stereo je možná dobré v kině ale ne v tréninku.Hodně lidí (a dělal jsem to tak také) posiluje způsobem “Každý den si udělám x “dosaďlibovolnécvičení”.Někdo si udělá podrobnější tréninkový plán, jiný cvičí podle “chuti” – viz Blaneův rotační systém.Ať už jsou naše metody jakékoliv, chyba je v tom že neměníme.Nikomu se nedivím že ho nebaví dělat každý den 100 kliků.Prostě dodělá 100 kliků a ví že zítra to bude znovu, nuda, žádný pokrok a radost je často v čudu.Já sám trénuji podle plánu, který každý týden měním.Jistě, držím se obecně platných principů a snažím se dosáhnout konkrétních cílů, ale prostředky, jakými jich dosahuji jsou vždy různé.Snažím se posunovat své limity co nejdál, riskovat.Tím že si stanovíte plán cvičení tak, aby jste měli jistotu že ho zvládnete se ochuzujete o to napětí.Samozřejmě, všeho s mírou.Ale proč opakovat stále 4x25 kliků když už to zvládnete? Dejte 4x30, nebo ještě lépe – dejte si nohy na židli.Mě osobně v posilování nudí něco co už jsem zvládl.Radši si dám těžké cvičení – skoro na hraně, a pokud ho zvládnu 2x, dám si těžší.Pohyb, pohyb, pohyb! Jasně, je to těžké, ale kdo z nás chce mít trénink lehký? A rozhodně vám zaručuji že se nebudete nudit.

Změna je život a taky radost.Tak vnesme radost do našeho tréninku:)

Have a nice day.

22.4.2009 : 10km a strach

Dnes byl den překonávání rekordů.

První výzvou byl desetikilometrový běh, který jsem si s Karlem domluvil už v pondělí.Ze začátku to byla spíše myšlenka, ale nakonec se stala skutečností.Hlavně díky tomu že naše třída jela na stavební veletrh, což byla skvělá příležitost “zahákovat”.Takže v 8:55 ráno jsme oba nastoupili tradičně u budky a vydali se na cestu.Vyběhli jsme přesně v 9:00.

Výhodou všedního dopoledne je to, že nikde není ani noha, takže se nemusíte stresovat tím, že potkáte někoho koho nechcete.Cesta ubíhala naprosto příjemně, za celou dobu jsme potkali se vším všudy snad 4 lidi.

Druhá část cesty (od 6300m nahoru) už byla horší.Začalo svítit slunce a na trase kterou jsme běželi bylo minimum stíněných míst.Ale pokračovali jsme pořád dál a dál.Nejhorší byl asi 500 metrový kopec.Při jeho vybíhání se do nás opíralo slunce téměř polovinu cesty.Pak už to bylo víceméně seběhnutí z kopce, a byli jsme na konci.Výsledná vzdálenost byla 10600m.Docela se divím že jsem to uběhl.Náš čas byl asi hodina a deset minut.Jo a taky jsem přišel na pár věcí:

• Nesnídejte nebo snídejte s dostatečným předstihem.
• Neberte si vodu s bublinkama :-D
• Pokud uděláte obě zmíněné věci, snažte se vodu pít v klidu.
• Pokud uděláte první dvě věci a neuděláte tu třetí, drže se blízko krajnice.
• And have fun:-D

Odpoledne jsem naopak posunul limit ve svém technickém tréninku.S Mrzim (ano, mrzi se vrátil) jsem trénoval na hřišti za školou.Po rozehřátí a rozhýbání jsme se vrhli na drilování různých technik a kombinací.A na úplný konec jsem provedl Lazy na zábradlí.Můj první lazy na zábradlí :)

Bylo to skvělé.Tréninky v zimě a posilování se projevují…

Pokrok

Vždy kupředu…

Dnes jsem byl opět běhat.Běhám od začátku února.Moje momentální trasa má okolo šesti km, což je oproti 4 na začátku celkem pokrok.

Dá li bůh tak ve středu vyzkoušíme kolik uběhneme tak uvidím.

Tvrdost

 

Tenhle pojem nás každého provází od začátků našeho tréninku, možná od začátku života.Tvrdý život, tvrdá práce, tvrdá výchova, tvrdý charakter, tvrdý chleba:)

Mezi vyznavači pohybu se ale většinou skloňuje pojem “Tvrdý trénink”.Tvrdý trénink je to co nás provází (nebo by mělo provázet) od našich začátků až do konce.Ale co to je tvrdý trénink? Jak ho poznat?.

Jsou lidé, kteří by řekli něco jako : “Běž a udělej 1000 kliků (dřepů, planchu , atd…) – to je tvrdý trénink.” to může být správně.Skutečně tisíc kliků je meta kterou lze považovat za tvrdou v každém ohledu.Ale…

Existují lidé, kterým tohle sdělíte, oni sebou prásknou na zem a za hodinu dodělají ten tisící klik.Pak jsou lidé kterým to bude trvat celý den.A taky jsou lidé kteří tisíc neudělají ani v řádu týdnů.Znamená to že netrénují tvrdě?

Tvrdost tréninku není něco co se dá měřit počty opakování nebo vteřinami na stopkách.Tvrdost je něco v nás.Něco v naší mysli co nám dává sílu jít za hranice.Člověk který udělá 200 kliků a maximálně se lehce zpotí netrénuje tvrdě.Naopak člověk, který se při zdvihání jedenáctého kliku vyčerpáním položí, ale poté se zvedne a pokračuje až k vytyčenému cíli (třeba 15 kliků)…ten trénuje skutečně tvrdě.Nebát se bolesti, překonat svou lenost, uzavřít mysl a soustředit se jen na to co právě dělám, nedovolit ničemu aby mnou otřáslo…to je tvrdost.

Každý máme jiné limity, jiné hranice ke zboření nebo jiné dno do kterého můžeme kopat.Pro někoho je hranicí 1000 kliků, pro jiného 15.”Silnější” člověk se může vysmívat 15 klikům toho slabšího.Ale pokud “slabší” trénuje tvrdě, z patnácti se brzy stane dvacet, z dvaceti čtyřicet…a pak z tisíce dva tisíce.Jedině člověk který se každý den rve o to aby byl lepší, který se posunuje pokaždé alespoň kousek za hranici nebo vykope alespoň kousek díry do dna, jedině ten trénuje tvrdě.

Zamyšlení je na nás.Jsme svobodní lidé a nikdo naše úsilí nekontroluje.Prohrát můžeme jen sami se sebou.Zamysleme se tedy:

Trénujeme tvrdě?

Aktualizace Stavu :)

Takže je 25. březen a dnes jsme absolvovali poslední trénink v tělocvičně. To znamená že od teď budeme trénovat neustále venku.Pár venkovních tréninku už máme za sebou a myslím že se celkem líbily.Tréninky jsou v úterý, středu a pátek + po domluvě v sobotu.Kdo by měl zájem se přidat tak ať mě kontaktuje přes icq, MSN, nebo fórum na stránce www.parkour.cz  (Můj nick je Warik)

Můj týden je teď pěkně nabitý:

• Pondělí – Běh + posilování
• Úterý – Pravidelný trénink s ostatními
• Středa – trénink s ostatními
• Čtvrtek – Běh + posilování
• Pátek – Trénink s ostatními
• Sobota – Podle chuti, většinou trénink s ostatními nebo odpočinek
• Neděle – Konečně odpočinek

Běhat jsem začal na začátku února.Zpočátku s kamarádkou, teď už bohužel sám (zase mi ale nic nebrání pořádně si naložit).Začínal jsem na 30 minutách a zhruba 4 kilometrech (běhám na čas ne na vzdálenost) a nyní jsem se posunul na 35 minut a 6 km.Aktuálně uvažuji o zařazení běhu i do svého sobotního programu.Ačkoliv jsou to zatím jen 2 měsíce a mé tréninkové dávky jsou spíše úsměvné, přesto pozoruji zlepšení ve své kondici.

Co se týče posilování tak najíždím do jakéhosi “účelného” systému.Dříve jsem posiloval spíše pro posilování, což není moc dobře.K zamyšlení mě přiměla bleskovka “Tyždeň spevňovania reťaze” na Traceur.sk

http://www.traceur.sk/tyzden-spevnovania-retaze-b64.html

Zamyslel jsem se nad svým tělem jako celkem a zhodnotil své slabé stránky (bylo jich mnoho:-D).Dospěl jsem k názoru že aktuálně potřebuji posílit hlavně přední ruce (dlaně, zápěstí, předloktí) a kotníky.U rukou není žádný ryze praktický důvod proč mám takovou potřebu, prostě cítím že někdy bych potřeboval právě silnější zápěstí (při vaultech například). U kotníků je to na druhou stranu jasné : Necítím se jistý při dopadech a trochu i při běhu.Myslím že má technika je celkem na úrovni, ale pořád mám pocit jako by byl můj kotník “nahá kost”.Takže pozastavuji veškeré skákaní z malých výšek (z velkých neskáču nikdy) a budu se věnovat pořádnému tréninku kotníků a nohou.Zatím nemám moc představu jak se takové kotníky trénují, ale podívám se na jeden tutorial který mi hodně lidí doporučilo a myslím že strýček google taky pomůže. :

Tutorial:

U zápěstí a předloktí je to lehčí, opráším svůj powerball a podpořím ho dalšími cviky.

Jinak intenzivně pracuji na dalších překladech z www.Parkourgenerations.com takže se máte na co těšit.

Přeju skvělý trénink a zas někdy nashle.

3.překlad ---Trénink skoků---

Trénink Skoku (Ben Collen)

Běžnou starostí mnoha začínajících traceurů je to, že jejich kondice, vytrvalost nebo síla není dostatečná k tomu, aby dělali tolik Parkoru kolik chtějí.Skoro pokaždé, nejlepší řešení je dělat více Parkouru spolu s doplňujícími cvičeními.Na internetu můžete nalézt mnoho informací jak se zlepšovat pomocí jednoduchých cvičení téměř ve všem.Jedinou vyjímkou je skákání.I když skákání samotné není náplní disciplíny, je životně důležité pro mnoho jejích aspektů.

Nejdůležitější: Silný skok znamená dobrý dopad.Nakonec svaly, které se zapojují do skákání a dopadů jsou ty samé.Skákání pomáhá vašemu šplhaní, běhu po zdi, vaultování a vůbec všem technikám které závisí, nebo profitují ze síly nohou.

Navzdory tomu že je jasná důležitost, je málo informací jak trénovat skoky.Mnoho informací které můžete nálezt na internetu si protiřečí.Některé říkají že nejlepší cesta jak trénovat skoky je skákat jen vertikálně, se stále se zvětšujícím množstvím opakování, rovnou do stovek.Jiné říkají, že toto zlepší jen tvou vytrvalost, a že musís posilovat quadricepsy (svaly odpovědné za skoky) nejlépe pomocí dřepů.Nebo některé říkají že quadricepsy jsou přeceňované, a že by jste se spíše měli soustředit na zadní svaly nohou a velký hýžďový sval.

Žádný z těchto postupů není naprosto špatný a žádný (krom zranění) vás nepoškodí.

Nicméně ani jeden z nich vám nedá výrazné zlepšení dokud jsou aspekty skoku které procvičují mizerně nevyvinuté.To protože skok závisí na explozivní síle - rychlost s jakou se odrazíte od země je stejně důležitá jako síla.Žádné z uvedených cvičení nezlepší rychlost vašeho skoku, jen sílu a vytrvalost.Naštěstí existuje typ tréninku skoku, které rozvíjí jak sílu tak rychlost.Říká se mu plyometrie.

Plyometrie zahrnuje jakékoliv cvičení, které rozvíjí explozivní sílu proti odporu.Pro zlepšení skoku, seskok je pravděpodobně nejlepší plyometrické cvičení.

Seskok: Seskok je neuvěřitelně jednoduché cvičení známe každému traceurovi.Najděte si objekt 0,3 až 1 metr vysoký na kterém můžete stát, seskočte z něj a dopadněte na obě nohy.Kontrolujte svůj dopad (vždycky by jste si měli vybrat výšku tak, aby se vaše paty nemusely dotknout země a ani jste nemuseli moc skrčit nohy) a vyskočte co nejvýše a nejrychleji co dokážete. Měli by jste vybouchnout hned potom co je váš sestup zastaven.Neměla by být žádná pauza, přizpůsobení váhového rozložení nebo pozice chodidel.Musí to být okamžité, aby to zlepšilo rychlost stahování svalů a jejich elasticitu.Pak se vraťte zpátky na objekt a opakujte cvičení..

Doporučuji vykonávat tahle cvičení s střídmě.Nejvíce 5 sérií po 8 na jeden trénink.Méně, pokud máte zařazené i jiné cvičení na nohy.Když to přeženete, poškodíte si svaly a vyřadí vás to na několik dní z tréninku.Ale pokud toto citlivě zařadíte do svého plánu, brzy budete sklízet plody svého snažení.

Vyvarujte se cvičení jako je drop, kdy prostě skočíte z něčeho vysokého a snažíte se kontrolovat dopad.Tohle cvičení vám brzy zničí klouby a kosti – artritida ve 40 není pěkná vyhlídka.

Jiná cvičení na skoky: Možná budete stále potřebovat posílit jiné aspekty vašeho skoku, jako například množství čisté síly které dokážete vyvinout.Pokud shledáváte prostý dřep náročným, je čas začít posilovat.Jasná cesta jak je dělat dřepy v posilovně ale pamatujte si že musíte jít skrze celou dráhu pohybu.Dřepy bez váhy, dělané pomalu a s velkou kontrolou také posílí svaly důležité pro skákání.

Svalová vytrvalost vašich nohou může být zvýšena během, jízdou na kole nebo plaváním, stejně jako poctivé prováděním cvičení s vlastní vahou a biomechanickým cvičením.A samozřejmě, poctivé drilování precisionů svižně přivede vaše nohy k rychlosti.Přistání do cat leapu také pracuje se svaly na nohách, vyžaduje náhlé stažení kvůli pohlcení nárazu jak se tělo setkává se zdí.Z této pozice, skoky z cat leapu do cat leapu vedou ke zlepšení explozivní síly.

Měření postupu.Nejsnadnější způsob jak měřit postup je skrze vertikální skok ze stoje.Dejte si trochu křídy na špičky prstů, najděte si zeď kterou můžete zamazat, vyskočte co nejvýše dokážete a dotkněte se zdi.Porovnávejte výšku křídy jak postupně trénujete a uvidíte, že brzy vytvoří svislou čáru.Nezapomeňte si odpočinout než půjdete měřit.

Pro mnohem více informací o tréninku skoku, zkuste vystopovat kopii knihy „Vertical Jump Development Bible“ od Kelly Baggett

 

Originál na adrese : http://www.parkourgenerations.com/articles.php?id_cat=1&idart=39

2. překlad ---Rozehřátí---

Rozehřátí (Dan Edwardes)

Proč se otravovat?

Mnoho bylo napsáno o důležitosti rozehřátí se před začátkem tréninku a stále, globálně většina lidí zanedbává nebo dokonce úplně vynechává tento životně důležitý aspekt Parkouru.Někteří možná nevědí, proč je tato část důležitá, jiní zase jak je důležitá.Někteří si myslí že je to zbytečné, jiní že je to nuda a raději se vrhají rovnou do skoků a vaultů s minimální nebo žádnou přípravou.Pokud se najdete v jedné z těchto kategorií, potřebujete číst dále.

Zdatný člověk ví že v opravdovém tréninku nejsou žádné zkratky.Zanedbejte jediný aspekt a nejen že omezíte svůj potenciál ale také se vystavujete nebezpečí.Tohle je zvláště výrazné pokud jde o přípravu těla na námahu.Dobré a důkladné rozehřátí je nutností každého tréninku.Připravuje tělo a mysl na tvrdost a požadavky dynamického pohybu.Výrazně snižuje riziko zranění, zlepšuje celkovou efektivitu a ekonomiku pohybů.

Rozehřátí se skládá ze dvou hlavních částí :

1. Nějaké lehčí cvičení jako pomalý běh nebo poskakování – to kvůli postupnému zvýšení srdeční aktivity a zvýšení teploty.Tomu se říká „globální“ rozehřátí a měly by jste se při něm lehce zpotit, ale neměli být unavení.

2. Cviky které by měly připravit váš tělní systém a svaly pro specifickou tréninkovou zátěž.To obsahuje protažení, rozhýbání svalů, kloubních spojení a dýchání.

Během obou částí je důležité doplňovat tekutiny.Představte si že voda je pro organismus jako olej pro motor – bez ní budou velké problémy!

Aby jste pochopili přoč je důležité se rozehřívat, musíte pochopit jak rozehřívání ovlivňuje vaše tělo.

Tělesná teplota: Rozehřátí se tak jmenuje protože je to přesně ono – rozehřátí těla.Jeho důvod, mimo jiných, je právě zahřát tělo na teplotu kdy mohou všechny části fungovat hladce.Když odpočíváme, naše tělesná teplota se pohybuje okolo 36 až 37 stupňů celsia a je regulována nervovým systémem pomocí vyzařování, proudění, vodění a odpařování.Je to pozoruhodný systém, kontrolovaný částí mozku známou jako hypotalamus a je velice dobře seřízený.

Nicméně optimální teplota pro fyzickou zátěž je 39 stupňů celsia a těch pár stupňů na víc je extrémně důléžitých.Toto lehké zvýšení teploty má vysoce prospěšný efekt na schopnost těla snést velkou tělesnou námahu.

• Svaly a šlachy: Při 39ºC , důleté chemické reakce nastávají v buňkách svalových vláken, které reaguí mnohem rychleji.To zlepšuje celkovou efektivitu tkáně, elasticitu šlach a pružnost svalů o skoro 80%.Při zvýšené teplotě se také roztáhnou červené krvinky a díky tomu dokáží dopravovat větší množství kyslíku.Což zvyšuje pracovní sílu svalů.

• Centrální nervový systém: Tvořený vaším mozkem, míchou a mnoha nervovýni zakončeními v celém těle, toto je ovládací systém celého těla.Mozek získává informace od nervů v celém těle, koorinuje vaše akce a reakce a tak je nutné aby nervový systém o fungoval perfektně při každém cvičení.Nervový systém je také nejefektivnější při 39ºC, protože pak elektrické signály cestují rychleji a koordinace stahů a uvolnění svalů je tak mnohem rychlejší.

• Klouby: Klouby jsou namazány tekutiton známou jako kloubní maz, která obklopuje místa kde se setkávají naše kosti.Vyživuje a chrání klouby při pohybu po jejich dráze.Při 39ºC se kloubní maz stává tekutějším, a dokaže tak pokrýt větší rozsah pohybu kloubu.Při praktikování Parkouru jsou často prováděny komplexní pohyby vyžadující velký kloubní rozsah.Proto je velice důležité, aby byla efektivita kloubního mazu co největší.

Takže vidíte jak je důležité rozehřát tělo na správnou teplotu.Všechno prostě funguje lépe když je teplota vyšší.Mimo dostání je na správnou teplotu, je zde mnoho dalších výhod které má komplexní rozehřátí.

Srdce a mysl : Začít bez řádného rozehřátí s nějakým prudkým cvičením znamená, že vaše srdce náhle přeskočí z klidové frekvence na frekvenci 2x až 3x vyšší.To představuje velký nápor na srdce a může to vyústit ve velké problémy.Ale při postupném rozehřátí srdce zrychluje pomalu, a díky tomu se může zvýšené zátěži přizpůsobit bez náporu a nebezpečí.

A tato příprava je důležitá nejen na fyzické úrovni.Dobré rozehřátí vám umožní soustředit se na výzvy před vámi, což vás dostane do správného mentálního stavu který disciplína jako Parkour vyžaduje.Je to jakási „přestupní stanice“ mezi náhodným proudem myšlenek všedního dne a vrcholným soustředěním které je nejlepší pro trénink.Povzbuzuje vaši koncentraci na své tělo a pomáhá vám „synchonizovat“ se s požadavky které na své tělo kladete.

Co je možná nejdůležitější, rozehřátí velice snižuje riziko, že si svým tréninkem způsobíte malá, hloupá zranění.Ty můžou být různá, od přílišného ohnutí kloubu až po natažený sval nebo natržený vaz a většinou jsou způsobena nedostatkem flexibility dané oblasti.Flexibilita se zlepšuje když jsou svaly a vazy horké, takže se ujistětě že jste rozehřátí a zůstáváte rozehřátí i během tréninku.Pamatujte, můžete velice rychle vychladnout když jen stojíte, takže buďte opatrní na skupinových trénincích nebo jamech, kde vás může lákat zastavit se a mluvit s ostatními.Pokud je venku zima noste více vrstev aby jste udrželi svaly zahřáté a udržujte si lehké pocení po celou dobu.

Rozehřátí je jedna z nejdůležitějších částí tréninku.Rozhodně ho nesmíte vynechávat nebo se mu věnovat na půl.Vyviňte si komplexní cvičení, které pokryje všechny hlavní svalové skupiny a klouby a používejte jej! Dobrý standartní čas pro rozehřátí je minimálně 20 minut.Za tu dobu teplota dosáhne kýžených 39ºC.A pokud potřebujete více času k tomu aby jste se pohodlně rozehřáli, rozehřívejte se déle.Jen vy víte kdy jste plně připraveni trénovat.

Samozřejmě, pokud shledáte cvičení nudným, změňte je! Buďte kreativní a zjistíte, že si rozehřátí můžete užít stejně jako samotný trénink.

Zpomalení: Důležitost pomalého ubírání plynu. Stejně důležité jako rozehřátí, a ještě více přehlížené, zpomalení by mělo přijít na konci každého tvrdého tréninku.Zpomalení je jako lehké sundání nohy z pedálu plynu, dovolit vozidlu přirozeně odpočívat místo prudkého sešlápnutí brzd a proletěním předním okénkem.

Za prvé, správné zpomalení povzbudí svaly, vazy a dokonce orgány abyse vrátily do své přirozené klidové pozice v těle.Když vaše srdce zběsile bylo a svaly dlouho pracovaly, mnoho vaší fiziologie je trošku mimo svou odpočinovou pozici.Pozvolné zpomalení dovolí všemu vrátit se postupně a bezpečně na své místo.

Za druhé, náhlé zastavení může přerušit srdeční rytmus a tak drasticky sníží proudění krve do a z srdce.Z toho se vám může dělat mdlo, nebo se můžete motat.Tyto vlivy, pokud jsou nasčítány, mohou mít dopady.Snižujte frekvenci pomalu, a srdeční rytmus zůstane zachován.

Tvoje tělo také vyprodukovalo odpadní latky a toxiny, které musí správně zničit, aby nedošlo ke svalovým bolestem.Veškerá svalová aktivita, zejméná anaerobní cvičení, vede k produkci kyseliny mléčné ve svalech.Pokud není tato kdyselina správně zničena, vede k velkému nepohodlí a bolestem svalů i několik dní po cvičení.K jejímu zničení, svaly musí pracovat, ale mnohem méně než když ji vytvářely.Pomalý běh, chůze nebo lehké poskakování jsou dobré metody jak odbourat kyselinu mléčnou ve svalech.Tyto nebo podobné aktivity by jste proto měli zahrnout do svého zpomalení.

Hned poté, strečink je životně důležitá část která by neměla být opomíjena.Pracujte na všech hlavních svalových skupinách, uvolňujte z nich napětí a lehce je protahujte.Uvolněte svaly, vazy, šlachy a zpomalujte svůj dech dokud nebude hluboký a odměřený.Použijte čas k tomu, aby jste uklidnili svou mysl, rozpustili soustředění, zbavte se všech napětí, stresů a strachů které mohly vzniknout během tréninku.Tohle je čas pro znovusjednocení těla a mysli, takže si klidně dejte na čas a pokračujte dokud se necítíte příjemně a lehce.

Opět obecné pravidlo – Zpomalení by nemělo trvat méně než 20 minut.Pijte hodně vody, aby jste nahradili tekutiny ztracené během tréninku a vyplavili toxiny.Sprcha také pomůže vašemu tělu smýt jedovaté produkty pocení z kůže a umožní vaší pokožce znovu dýchat.

Je zde jedna skrytá výhoda plynoucí ze správného zpomalení: Nastoluje ideální podmínky pro regeneraci při odpočinku.Pamatujte, tělo se stává silnějším během odpočinku, ne během cvičení.Při cvičení se svaly jen lehce poškozují, aby se během odpočinku zotavily ještě silnější.

Jak dlouho by jste měli odpočívat záleží na tom, co jste dělali.Základní aerobická cvičení, nevyvíjející přílišný tlak na tělní systém nepotřebují dlouhou regeneraci, můžete trénovat znovu další den.Ale po intenzivním anaerobním cvičení by jste si měli dát 24-48 hodin pauzu a dovolit tělu vypořádat se s toxiny a poškozením.Znovu – poslouchejte svoje tělo a netrénujte pořád přes míru.Parkour klade velké požadavky na vaší fyziologii a ta bude schopná se s nimi vypořádat jen když se o ní budete starat před a po tréninku.

Nakládejte se zpomalením a odpočinkem jako s normální částí tréninku.Dovolte svému tělu, aby se zregenerovalo.Důkladné zpomalení vám tohle umožní, nechává vás uvolněné a v klidu.Připravuje vaše tělo na další trénink.

 

Originál na adrese: http://www.parkourgenerations.com/articles.php?id_cat=3&idart=38

Překlad 1. ---Ticho---

Tajnost (Dan Edwardes)

„Dělání ticha“

Jak často jste se zastavili jen aby jste poslouchali svět okolo sebe? Kdy jste se vlastně zastavili abyste naslouchali sami sobě?Samozřejmě, kvůli neustálemu mumlání společnosti v pozadí to může být těžké.Hluk, jasná světla, spěch města – tyto věci chytají do pasti náš moderní život.Dokonce tak moc, že zapomínáme na potěšení z přírodního ticha.

Obecně máme návyk vést neharmonické životy, což vede k naší neohrabanosti pro řešení běžných denních věcí.Lidé pořád křičí aby byly slyšeni, vystřelují názory jako z automatické zbraně, bouchají dveřmi a dupají, jako nevrlé dítě dožadující se pozornosti dospělých v místnosti.Pořád hluk.

A co jiného je jakýkoliv zvuk než přerušení nekonečného proudu ticha.Ticho je základ.Ticho je bezformé a vše ostatní se formuje z něj.Ticho je to o co usilujeme.Ne pasivní utišení přicházející z nicnedělání ale mocné a aktivní ticho, které vyplívá ze skutečného mistrovství v disciplíně.

Proč být tichý? Je důležité pochopit že nejde o to být tichý jen pro ticho, ticho má důvod.Důvod je zlepšování a zušlechťování vaší kontroly nad fyzickými schopnostmi.Pohybovat se tiše znamená pohybovat se s absolutní přesností a absolutní kontrolou a uvědoměním svého těla.Vy, ne náhoda, musíte rozhodovat kolik hluku vaše kroky udělají.Pro dobrý příklad, pozorujte kočku jak se pohybuje domem.Každý její krok je uvážený, jeho dopady kontrolované, a vyvarovává se všech zvuků které nejdou nutné.Kočky se pohybují s perfektní kontrolou.

Jakkoliv se chcete pohybovat, jakoukoliv cestou se chcete vydat, utajení musí mýt zakladním komponentem vašeho praktikování Parkouru.Každý aspekt vašeho tréninku bude mít užitek ze schopnosti dělat ho bez hluku, tiše.....utajeně.Takže když trénujete, naslouchejte svým pohybům.

Hlučný dopad je těžký dopad.Zamyslete se : Čím menší náraz, tím méně hluku vyprodukuje.Praštěte někoho polštářem a pak (???) a lehce si uděláte obrázek.Pokud chcete praktikovat disciplínu do pokročilého věku, je pro vás naprosto nezbytné minimalizovat nárazy které tělo a klouby dostávají.Pokud dokážete dopadat potichu, můžete si být jistí že náraz je zanedbatelný.

Jako u všecho, klíčové je začít pomalu.Zkuste seskočit z lavičky nebo stolu, ale udělejte to tiše.Toto je místo kde technika a vypilovanost pomohou.Dopadněte na špičky chodidel a absorbujte energii svaly na nohou jak je skrčujete.Položte ruce před sebe jako extra záruku rovnováhy.Dělejte to tak často, ař budete schopni dopadat bez hluku jako kočka a schopni se hned pohybovat dál.Pak zvětšete výšku, pak to zkuste se skokem na přesnost, pak se skokem na přesnost na zábradlí...

A dopady nejsou jediná oblast kterou můžeme spojit s tichem.Naslouchejte svým krokům když jdete nebo běžíte.Dopadají na zem jako kýble cementu, ploché a těžké? Pak příteli, je čas vrátit se k základům a naučit se správně chodit : Z paty na špičku a ze špičky na prsty.Ohýbejte kotník.Energie by měla směřovat dopředu, ne nahoru nebo dolů.Myslete efektivně.Snažte se držet svou hlavu ve stejné výšce když jdete nebo běžíte.Buďte vyvážení, nenaklánějte se dopředu ani dozadu.Uvolněte svaly.Buďte utajení, jako číhající kočka.Plyňte, ikdyž jen chodíte.Tady leží mistrovství.

Být tichý vám dělá potíže? Naverbujte své svaly.Všechny pohyby vyžadují spolupráci mnoha svalů.Hrubě řečeno, čím více svalů zapojíte do jednoho pohybu, tím větší sílu a kontrolu budet mít.Izolace ze neefektivní.Naučte se nakládat s tělem jako s nedělitelným celkem, protože přesně to je.

Naše svaly jsou symetrické a navzájem se ovlivňují.Napněte pravý biceps a asi 20% toho napnutí se projeví i v levém.Nebo zkuste něco jednou rukou svírat, a druhou zatínejte.Uvidíte že svaly vašeho těla jsou všechny propojeny na různých úrovních, žádný nepracuje sám.Pochopení tohohle vám může výrazně pomoct k lepší „ekonomice“ vašich pohybů.Přinese vám to kontrolu, která znamená ticho.

Podívejte se na pořádný boxerský úder.Není to jen ruka nebo rameno co mu dává rychlost a sílu.Široký soubor svalů je zapojen.Od prstů na noze, křes kotník, nohu, rotaci boků a trupu a nakonec rameno a ruka.Tohle se nazívá verbování svalů a uplatňuje se to v široké škále sportů a fyzických aktivit, takže i v Parkouru.

Pro příklad: Špatný dopad je proveden tak, že náraz zpracovávají jen chodidla a spodní část nohou.Nejsou zapojeny všechny svaly, což vede k velké zátěži na klouby a kosti.A dopad je hlučný.

Dobrý dopad rozloží náraz mezi vzájemně se podporující svaly na celém těle.Jako v pružině.Takový dopac je elegantní, kontrolovaný a efektivní.A bude tichý.

Tajné běhy.Jedna z nejlepších metod rozvíjejících vaši nenápadnost a tudíž svalovou kontrolu je praktikování toho, co je známé jako tajné běhy.

Je to efektivní, nepřerušovaný pohyb přes jakýkoliv terén, často v noci.Cílem je prostě pohybovat se co nejtišeji a nejefektivněji.Rychlost zde není důležitá, stejně jako estetika.Jen se pohybujte, pracujte s tím co vám přijde do cesty, ale dělejte to vždy potichu.Pokud trénujete s ostatními, poslouchejte jestli uslyšíte někoho před sebou a za sebou.Pokud jsou příliš hluční, upozorněte je razantním „pššš“.

Účelem tajných běhů není plížení, ani tolik nepoutaní pozornosti na sebe.Jde o to pohybovat se plynule a v harmonii s prostředím, takže lidé vás jednoduše neuslyší, protože nevytváříte žádný stimul pro jejich smysly, které by vás mohli zachytit.Toto je skvělý způsob trénování vašeho těla stejně jako vaší opatrnosti v prostoru a taky je to dobrá zábava.Zkuste to, ale zkuste to potichu.

Umění vytváření ticha.Nezáleží na tom jak hlučné dnešní prostředí je, mi všichni máme schopnost vytvořit si vlastní tiché místo v něm.Nejen že pohybovat se tiše vám umožní ovládnout své pohyby, také to velice zlepšuje vaši schopnost pozorovat dění okolo sebe, tak jako můžete poslouchat jen když nemluvíte.Lepší pozorování nám umožňuje najít harmonii s tím co nás obklopuje a to nám umožní pohybovat se v prostředí s elegancí a jistotou.

A přínosy ticha leží také i mimo fyzický svět.Skrze svůj postup v tajném běhu zjistíte, že myšlenky ustupují do pozadí, přenechávájíc prostor čistému soustředění.Zjistíte že jste svobodní v každém směru, fyzicky i myšlenkouvě.Svobodní se pohybovat.

Nechte ostatní dělat hluk.My se můžeme naučit jak vytvářet ticho.

 

Originál na adrese http://www.parkourgenerations.com/articles.php?id_cat=1&idart=24