V duchu tohoto hesla jsem se rozhodl změnit motiv svého blogu.Nový vzhled je vzdušnější, jasnější.Mohl bych říct že to symbolizuje nově nabytou otevřenost mojí mysli, blablabla, ale byly by to kecy.Prostě se mi jen líbil, snad se bude líbit i vám.
Ale o tom tenhle článek není.Tenhle článek je o změně a zábavě.K jeho napsání mě popohnalo několik spolu většinou nesouvisejících příspěvků na fóru Parkour.cz.Ne, nebojte se, nechci a ani nebudu nikomu promlouvat do duše (ostatně na to nemám nárok, kolikrát to byly příspěvky mnohem zkušenějších lidí než jsem já).Chci jen nabídnout svůj pohled na daný “problém”.Všiml jsem si totiž jak někteří lidé nahlížejí na posilování a vůbec všechny “nutné” věci v parkouru.Je sice skvělé že nám konečně došlo že posilování JE (ano je, a klidně se budu hádat) nutné.Ale stále na něj nahlížíme pouze jako na nutnost, v horším případě jako na nutné zlo.Kam se poděla radost? Častokrát čtu něco jako : “Posilování mě nebaví, ale vím že je to nutnost”.Neposilovalo a obecně netrénovalo by se nám líp s radostí? Když jsme na tréninku venku, trénujeme techniky, balanc nebo něco podobného, častokrát únavu ani necítíme.Je to tím že máme radost, zápal, či jak tomu chcete říkat.Naproti tomu při posilování jsme unavení a častokrát se musíme hodně přemáhat abychom cvičení dotáhli do konce (to znám z vlastní zkušenosti) – radost nám chybí.
Ale co je důvodem? Náročnost? Pořádný venkovní trénink je často mnohem náročnější než posilování a přesto nás baví.Podle mého názoru je tím důvodem neměnnost neboli stereotyp.Stereo je možná dobré v kině ale ne v tréninku.Hodně lidí (a dělal jsem to tak také) posiluje způsobem “Každý den si udělám x “dosaďlibovolnécvičení”.Někdo si udělá podrobnější tréninkový plán, jiný cvičí podle “chuti” – viz Blaneův rotační systém.Ať už jsou naše metody jakékoliv, chyba je v tom že neměníme.Nikomu se nedivím že ho nebaví dělat každý den 100 kliků.Prostě dodělá 100 kliků a ví že zítra to bude znovu, nuda, žádný pokrok a radost je často v čudu.Já sám trénuji podle plánu, který každý týden měním.Jistě, držím se obecně platných principů a snažím se dosáhnout konkrétních cílů, ale prostředky, jakými jich dosahuji jsou vždy různé.Snažím se posunovat své limity co nejdál, riskovat.Tím že si stanovíte plán cvičení tak, aby jste měli jistotu že ho zvládnete se ochuzujete o to napětí.Samozřejmě, všeho s mírou.Ale proč opakovat stále 4x25 kliků když už to zvládnete? Dejte 4x30, nebo ještě lépe – dejte si nohy na židli.Mě osobně v posilování nudí něco co už jsem zvládl.Radši si dám těžké cvičení – skoro na hraně, a pokud ho zvládnu 2x, dám si těžší.Pohyb, pohyb, pohyb! Jasně, je to těžké, ale kdo z nás chce mít trénink lehký? A rozhodně vám zaručuji že se nebudete nudit.
Změna je život a taky radost.Tak vnesme radost do našeho tréninku:)
Have a nice day.
Žádné komentáře:
Okomentovat