Na hraně….

Je lehké to vzdát.

Neuvěřitelně lehké….

Pondělí, sychravo, tradiční intervalový trénink. Mé naladění toho dne bylo více než dobré. Ostatní dali přednost jinému druhu zábavy a tak jsem vyběhl sám. Jen já a trénink, ideální situace. Zničil jsem se parádně, a co víc, dokázal jsem se vnořit do svého nitra, a vytáhnout zevnitř zkušenost, A o tu se chci s dnes s vámi podělit. Snad vám bude k užitku. Nebo také ne. Je dost možné, že aby ji pochopil, musí ji každý získat sám. V tom případě doufám, že vám tenhle výplod poslouží jako hrubý náčrt, jak možná na to.

Jak už jsem řekl, byl jsem v ten den dobře naladěn. Prostě ideální nálada pro tvrdý trénink. Naše nálada skutečně ovlivňuje to, jak daleko jsme připraveni jít. Nutně to neznamená že Dobrá nálada = tvrdý trénink. Někdy je to přesně naopak. Musíte mít vůli se zničit, kapku se naštvat a vložit svůj hněv do boje. Jít do toho s tím, že nemáte co ztratit. Ale to samotné nestačí. Jakmile se totiž ocitnete “Na hraně”, nezáleží na tom, co jste si řekli před cvičením, ale na tom co DĚLÁTE během cvičení. Ve chvíli kdy jste postaveni před volbu jít dál, nebo to vzdát, všechny řeči ztratí význam. Můžete být sebevíce motivovaní, ale stejně to velice lehko vzdáte. Je neuvěřitelně lehké říct si “Dneska už jsem dělal dost, Neměl bych se přepínat, Tohle je dost dobré” a prostě to vzdát. V tu chvíli vám to připadá rozumné, racionální…blablabla. Svá předsevzetí klidně hodíte za hlavu. Ale jak se tomu vyhnout? Klíčem k tomu je:

JEDNOTA

Především mysli. Musíte vědět proč jste tam, kde jste. Musíte být 100% přesvědčeni o tom, že jste tam správně. Jakmile vpustíte do své mysli jakékoliv pochyby, můžete selhat velice, velice rychle. Řeči typu “Tohle nezvládnu, To je moc” nebo naopak “Dnes už jsem udělal dost” si nechte od cesty. Naším cílem by mělo být selhání. Mějme odvahu ponořit se do své bolesti.