Překlad: Přestav, Přetvoř

Další překlad z www.gymjones.com , opět Mark Twight přeloženo by Warik

Tenhle článek by se dal téměř nazvat “Stránkou z bible”.Přečtěte a pochopíte.

„Přestav, Přetvoř“

„Zlom se aby ses přetvořil“

Psychologický dopad fyzické námahy je v Gymjones běžný.Dočasná transformace kterou člověk zažije když se stává sám sebou přesahuje do dalších aspektů jedincova života.Důležité je uvědomění.Pouze provádět pohyby, bez uvědomění, přítomnosti a intenzity nemá ten pravý psychologický efekt.Aby jste byli námahou přeměněni, musíte kopat hluboko pod vlastní dno, potlačit svá předpokládání a limity vytvořené ve své mysli, riskovat selhání, zničení a jak říkal cyklistický guru Keith Bontrager : „Nabrat si plný pohár“

Bolest neustále doprovází velkou tělesnou námahu.Bontrager napsal : „Když jdete jak jen daleko to jde, vždycky to bolí“.A to je přesně důvod, proč se většina lidí nerada pouští do posunování limitů – Zasraně to bolí.Ale s dobrým stanoviskem a vůlí trpět je po tréninku lehčí bolest vydržet.Postavíte se jí, ponoříte se do ní a stanete se jí.Přežijete.Podruhé, protože už víte do čeho jdete, jste méně úzkostní což vám šetří energii, dává vám možnost soustředit se, víc se překonat a možná, opravdu trpět.Nevzdáte to, dostanete se skrz, vaše odvaha stoupá.Váš pohled na sebe samého se mění, začnete vidět že umíte, jste schopni.A tato nově nalezená kapacita vyvolá ambice dále se zlepšovat, takže zkusíte něco těžšího.Postupně trpění trvá déle.V jeho průběhu máte čas myslet, dívat se do sebe.Sebepoznání získané během trpění je upřímnější a čistší než to, které získáme analýzou po skončení cvičení protože to je často zkresleno selektivností paměti.

Bontrager také zastává názor že „Zkušenosti které získáte tváří v tvář tvrdému cvičení a bolesti vás udělá silnějším a odolnějším v mnoha aspektech které spolu často nesouvisí“ Pro specifické sporty nebo úsilí existuje jen „Nabrat si plný pohár“.Když je pohár dost velký, přeměníte se.Za jak dlouho? Olympijský zlatý medailista Brad Lewis napsal : „Člověk prochází mnoha změnami když běží 2000m.Některé nejsou zrovna pěkné.Některé vás přimějí nenávidět sama sebe.“ Bradova šílená intenzita dokázala „uzamknout“ jeho mysl za necelých 7 minut.Náhradou vysoké intenzity mohou být dny nebo hodiny poctivého zraňování se.Někteří tomu věnovali celý život.Pro ty kteří se zajímají o odpovědi, cesta trvá tak dlouho jak je potřeba.Neustále přitom riskujete že najdete odpovědi které jste si nepřáli.

Nietszche napsal: „Bolest je zároveň skvělým učitelem a všemocným osvoboditelem mysli.“Pochyboval o tom že nás bolest „vylepšuje“ ale rozhodně věřil že nás „prohlubuje“.Jestli člověk úmyslně nebo z donucení dostává „plný pohár“, vypěstuje si jasnou, mrazivou a často krutou znalost sebe sama.Různí lidé reagují různě na takové očišťující události.Zatímco jeden strčí hlavu do písku, protože se obává toho co vidí, druhý se stane více uvědomělým, soustředěným a dbalým.

Na našich stránkách propagujeme názor „Námaze a bolesti by se nemělo vyhýbat“ ale měly by být začleněny včetně svých duševních dopadů.Bez nich je bolest jako vedlejší produkt (důsledek) námahy k ničemu.Utrpení je brána k pokoře a pravému poznání sebe sama.Namíchejte fyzickou a duševní náročnost, risk a přispění ve správném poměru a dosáhnete vyššího uvědomění.Co je “kořením”?Je to neznámé, nové a rozdílné, nejisté výsledkem, má to následky nebo tresty.Soutěžení a porovnávání.Nebo je to prostě jen změna očekávání, vyšší standart.

Naučte se něco nového.Udělejte něco jinak.Otestujte se.Konfrontujte své skutečné schopnosti.Oddanost vštípená neustálou hrozbou postihu za neúspěch.Dejte pryč záchrannou síť pro vyvolání lepšího výkonu.Jeden z mentorů Brada Lewise radil: „Je lepší pracovat bez sítě nebo chráničů čelisti.Intenzita je větší, lepší koncentrace, absolutní odevzdání se, lepší výsledky“. Tohle je ideál sólového lezce nebo muže zatlačeného ke zdi, který nemá co ztratit.

Musíte si chtít ukousnout více než můžete rozžvýkat, přetížit se a selhat.Když nebudete riskovat odpověď, nepoložíte otázku.Pokud vám bude scházet vůle položit otázku, tak se uvědomění nikdy nespojí se svaly a kostmi.Já kritizuji takový nedostatek vůle (speciálně u sebe) a ptám se: „Co nejhoršího se může stát?“ Moje ustrašená část odpoví: „Můžu nedostát svým očekáváním.Nemusím být takový jaký předstírám ostatním.Moje předpoklady o mě se mohou ukázat být velmi, velmi špatnými.“ Pak moje uvědomělá část odpoví: „No a? Jen když se rozlámu na kousky se mohu přetvořit.“.Takže jděte do toho, zlomte to.Zlomte sami sebe na svém vlastním ostří.A z trosek postavte svou novou budoucnost.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=40

Překlad: Lehký

Takže vám přináším další překlad, jak jinak než z www.gymjones.com

Autorem překladu je Sýdžej (:-D), člen naší tréninkové skupiny.Přijal mou nabídku a bude se o překládání dělit semnou.Tímto mu také děkuji.

LEHKÝ

Dejte si pozor na cvičení, která vypadají lehce

OD MARKA TWIGHTA

Dejte si pozor na cvičení, která vypadají lehce.

Dříve jsme si mysleli, že jsme chytří. Měli jsme si však přečíst text drobnými písmeny. Při surfování na webu jsme našli cvičení, které vypadalo efektivně přesto jednoduše.

„150 dřepů + 800 metrů běh + 150 dřepů“

Bez zřejmého stanovení jsme si Blitz a já vzali váhu navíc o hmotnosti 25% z RM (max. váha, kterou uzvednou při dřepu), což pro mě tehdy činilo 65 liber (~29,5kg) a pro Blizte 55 liber (~25kg). Udělal jsem série dřepů 70, 50 a 20, uběhl 800 metrů, přepočítal dřepy a zjistil, že jsem udělal pouze 140 a poté jsem tedy vše dokončil sériemi dřepů 40, 40, 40, 30, 10. „Zmákl“ jsem cvičení za 23 minut a zůstal tím omámený celý den. Pořád jsem si říkal: „Chlape, to bylo úžasný!“

Druhý den ráno jsem mohl sotva chodit a sejít schody bylo vyloučené! Další den to velmi bolelo a maskovat to bylo velmi obtížné. Dva dny potom začala bolest ustupovat a konečně pátý den po „lehkém“ cvičení jsem byl opět schopný cvičit své nohy.

Později sem se dozvěděl ze doporučená hmotnost pro váhu navíc je nula a jednoduché vzdušné dřepy bohatě postačí.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=14

Překlad: Soukromé a Přístup

Dnes vám nabízím dvojitou porci článků z www.gymjones.com

Oba jsou dle mého názoru dost poučné a svým způsobem spolu souvisí.

Soukromé

Proč je Gym Jones soukromé zařízení

Výsledek jak sportovního zápolení, tak boje závisí velkou měrou na duševním potenciálu jedince.Samozřejmě, supervelká palebná síla, ať už fyzická či technická je rozhodující faktor, ale "srdce" řídí uplatňování prostředků, což dělá z mysli nejvlivnější sílu na bojišti.Získání ducha potřebného k vítězství (což zahrnuje pozitivní přijímání bolesti) je těžké ve společnosti, kde komfort je mnohem více oceňován než schopnosti a kde nějakou tělesnou zdatnost má méně než 15% populace.

Návštěva normálního fitcentra otevřeného pro veřejnost ukazuje, co si společnost představuje pod pojmem "být fit".Časopisy jsou čteny během "běhání" a "šlapání na kole".Závaží jsou zvedána izolovanými svaly, často v sedící pozici a intenzita zřetelně chybí."Aerobní" cvičení nejsou nic jiného než skákání na hudbu.Moderní fitness je více tvořeno pocitem než přímou "koňskou silou".Tréninkové prostředí kontaminované tímto přístupem nemůže vytvořit dokonalou kondici, fyzickou nebo mentální.

Gym Jones je soukromé a izolované od moderního fitness přesně protože zastáváme názor, že "ten" přístup je jed.Věříme že správné tréninkové zařízení je odděleno od samolibosti většinové veřejnosti a má svá vlastní pravidla a svůj žebříček hodnot.Věříme že nějaká hodnota nemůže být získána tím, že prostě budete opakovat sled pohybů.Skutečná kondice je "poznána" jak tělem tak duší.Členové Gym Jones jsou rodina, a naše výsledky a úspěchy jsou naší historií.V takovém prostředí je správný přístup k rivalitě a individuálnímu výkonu získán téměř automaticky.

Trénujeme se stejným závazkem který si neseme do soutěže.Pokud nejsi rozhodnut dát do toho vše, jít až do chvíle kdy není co dávat, neobtěžuj se soutěžit.

Skutečně hodnotný výsledek je získán tím, že se naprosto oddáte závazku.Takový přístup není vítán v normální fitness komunitě a proto je Gym Jones soukromé.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=3

Přístup

Jedinný smysluplný základ

Trénink který děláme je důsledkem přístupu.Přístup je smysluplný základ, bez něj nemůže být dosaženo žádného přínosu.Musíte chtít (nebo potřebovat) být tam kde jste a dělat to co děláte.Pokud se nedokážete soustředit nebo nechcete trénovat tvrdě, nezdržujte se předváděním se a prováděním pohybů.Když mysl dělá něco jiného než tělo, je to zbytečné, nic tím nezískáte.Špatný přístup nebo nestálá mysl ničí soustředění ale naše definice "špatného přístupu" se nemusí nutně shodovat s obrázkem který má většina.Hněv, zoufalství, pocit nebezpečí a další duševní důvody mohou přinutit člověka aby pracoval tvrději.Špatný přístup je ten, který zamezuje člověku dosáhnout jeho cílů nebo stav mysli který člověk odmítá akceptovat.

Dobrý přístup člověku umožní a popožene ho k pojmutí a dosažení cíle.Takový psychologický stav nemusí být pozitivní nebo vyvážený, osobní muka vyvolávají skvělé výsledky.

Zmatení, výčitky, hněv a zášť mohou být fontánami kreativity a iniciativy.To, co na sobě jedinec shledá neuspokojivým, je často "mostem" k něčemu lepšímu.Když kombinován se sebedisciplínou, nutnou k získání "pohybu", jakýkoliv motivující stav mysli může vyprodukovat ohromující kus práce, umění a akce.

Mysl (je jedno jak těžce zkoušena) musí zůstat otevřena, protože přesvědčení o nevyhnutelnosti jistého výsledku ovlivňuje skutečný výsledek.Jistota týkající se pravdivosti jedné z cest může jedince oslepit tak, že nevidí další cesty.Může to také podporovat důvěru v správnou jednání daného jedince.Následek takového přesvědčení je ovlivněn právě přístupem jedince.Mnoho chlapců prosurfuje stránku a skončí s tím, že ví a chápou vše co vidí, že jsou tu jen manýry, kostra bez masa a výsledků.Tito kolemjdoucí jsou vyváženi těmi, kdo se dívají tím stejným oknem a zjišťují co lidé tady dokázaly díky přístupu a tvrdému snažení.Zjistili, že v Gym Jones je "maso" hodně propojeno s "kostmi".Někteří nahlížející si dokážou představit, co mohou získat převzetím (minimálně) přístupu a odevzdání se představovaného zde.

Odevzdání buď máte nebo ne.Říkat že ho máte nic neznamená.Mluvení mínus akce se vždy rovná nula.Neodevzdanost to jen vzácně někam dotáhne.Ti kteří ji ztratí jsou vyzváni aby odešli dokud ho opět nenajdou.Stres a útrapy ujasňují odevzdání.Ti co ho mají si užívají intenzitu a obtížnost.Odevzdaní lidé jsou soustředění a pozorní každou minutu, každého dne takže si užívají výsledků, které tak tvrdá námaha a cílevědomost přináší.

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=25

Překlad: Síla a vytrvalost

Další překlad z www.gymjones.com

Autorem je opět Mark Twight.Jo ještě ke všem překladům.Neprošly žádnou korekturou kromě kontroly pravopisu a překládám to jak mi to přijde na jazyk, tak se nehněvejte:-D

Síla a vytrvalost

Jak zvýšení síly také zlepšuje vytrvalost

Určitých fysiologických a biomechanických adaptací se dá dosáhnout pouze správným silovým tréninkem, nijak jinak.Vytrvalostní sportovci se často vyhýbají silovému tréninku kvůli víře, že takové snažení je udělá velkými, těžkými a pomalými. Při správném tréninku je však opak pravdou.

Společně se zvýšením maximální síly a množství produkce síly, inteligentním použitím silového tréninku můžete také získat :

• Lepší prokrvení svalů

• Více palivových zásob pro svaly

• Zvýšení svalové vytrvalosti (díky zvětšení a zefektivnění chodu mitochondrií)

• Silnější kosti

• Silnější pojivovou tkáň

• Lepší flexibilitu

• Lepší neuro-svalová koordinace

• Menší vyčerpání paží a jiných svalů

• Ekonomičtější pohyb

• Snížení rizika zranění

Žádné tyto výhody nejsou v rozporu s vytrvalostním tréninkem.Možná jedny z nejdůležitějších výhod mohou být získány posílením rukou, zápěstí a předloktí.Když se tyto okrajové svaly během snažení unaví (třeba od nesení zbraně), další svaly v řetězu – blíž k trupu – se zapojí aby je podpořily.Jak se ramena unavují, postoj se zhoršuje a bránice je stlačená, což zmenšuje efektivitu přijímání kyslíku.Jak tyto změny postoje redukují ekonomiku pohybu, spotřeba kyslíku roste protože se stále více velkých svalů zapojuje aby byl získán postoj pro lepší dýchání.Silnější nohy zase jsou více mechanicky účinné, což redukuje celkovou spotřebu kyslíku pro pohyb.

Silový trénink také redukuje svalovou nevyváženosti, která vede ke zraněním a mít silná chodidla, nohy, kyčle a trup zmenšuje tlak na páteř.Od doby co je trendem v poli používat lehčí, méně podporující obutí, je moudré zvyšovat sílu nohou.Toho může být dosaženo prováděním olympijských zdvihů a určitých cviků s kettlebely naboso, také běháním na boso 1x nebo 2x za měsíc.

V Gym Jones si nemyslíme, že nějaká tréninková aktivita je nutně specifická pro určitý cíl.V souladu s touto ideou prohazujeme modality, často používáme trénink sprintu jako silový a trénink se závažími ke zlepšení kardiovaskulární kondice.Pointou je, že silový trénink ke zvýšení vytrvalosti se nemusí nutně odehrávat v posilovně se závažími.

Běháme s lyžařskými hůlkami pro zvýšení kyslíkových požadavků (do pohybu je zapojeno více svalů).Při sprintu taháme zatížené saně kvůli explozivní síle a protože pohyby jsou stejné jako ty používané během přesunu, zvýšení síly je specifické a neuromuskulárně správné.

Dřepy v plném rozsahu prováděné během velké srdeční a respirační zátěže se ukázaly jako skvělé pro zvýšení síly a vytrvalosti bránice kvůli jejímu neustálému smršťování a roztahování.Čím je vytrvalost bránice větší, tím déle vydrží člověk efektivně dýchat během výkonu.Typickým pohybem zlepšujícím tuto adaptaci je vrhání medicinbalu z dřepové pozice proti značce na zdi nebo vzpěračský trh (20 sekund práce a 10 sekund odpočinu, to celé 15x).Vedle šíleného metabolického stresu, velký, složený pohyb také způsobí silnou neuro-endokrynní reakci a také svalovou adaptaci která zvýší sílu.

Další oblíbená kombinace je 400m skoků + vyzvihování činky z hrudníku nad hlavu.Začněte s 20 kg vzpěračskou činkou v jakékoliv pozici. Udělejte 5 skoků, zastavte se a udělejte 5 výzdvihů – takto pokračujte až do 400 metrů.Zabere to 20 až 30 minut a udrří tepovou frekvenci mezi 160-170.Skoky zlepšují sílu a koordinaci nohou a výzdvihy zlepšují sílu trupu, ramen a rukou....a také vytrvalost.Nesení tyče zatěžuje kosterní a trupové svaly, stlačuje bránici a žeberní svaly, což simuluje stížené dýchání.

Protože všechny pohyby sou zahájeny trupem a dokončeny krajními svaly, zvýšení síly trupu zvýší efektivitu všech pohybů.Různí trenéři zastávají podobný názor.Můj trenér vzpírání Dan John učil trénera vrhu, který neučil atlety technickou strínku vrhání dokud nedokázali udělat 15 opakování vzpěračského trhu se svou vahou.Pointou je to, že přesunování břemene nad hlavu je nejlepší ukázkou síly trupu.Dan věřil ze zvednout na mrtvém tahu dvojnásobek své váhy je teprve důkaz toho, že je možno začít se smysluplným tréninkem.Mrtvý tah a jeho odvozeniny, švihy Kettlebelem, dřepy a jejich varianty -všechny tyto cviky přispívají k velké pozdější síle.Přední síla může být zlepšována vyrovnáním do vodorovné polohy na kruzích nebo hrazdě, zvedáním nohou v závěsu, držením na těla pouze na loktech a špičkách, kliky v kruzích, vrháním medicinbalu na značku 3 metry vysoko a jiná cvičení s medicinbalem.

Základní silová cvičení, prováděna způsobem který zlepšuje zapojení svalů místo nabírání hmoty a strava která pokryje nároky na energii, ale nezvětšuje hmotnost je naprosto stejně důležitá pro vytrvalost jako posílení metabolismu.

 

Originál: http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=12

Nedupat!

Několik zajímavých zážitků z dnešního dne společně s dobrou náladou mě (opět) přivedly k zamyšlení.Tentokrát o tichu.Jak jistě víte (pokud čtete PKGen) tak ticho je známkou kontroly.Podle mého názoru je ticho nejen známkou tělesné kontroly, ale i duševní.Na člověku, který potřebuje hlasitě vyřvávat, dupat a vůbec jinak dávat najevo “tady jdu já”  není něco v pořádku.

Žel bohu jsem takového dnes potkal.Ploché boty, cigareta v puse…a dupal.Nemám rád lidi kteří dupou (zcela záměrně) na ulici.Copak je nikdo nenaučil chodit? Ale naučil.Každý člověk už instinktivně chodí tak aby nedupal – neubližoval si.Jen někteří jedinci se chtějí popřít a tak dupou.A on si dupal přímo ukázkově, snad i do rytmu (alespoň měl sluchátka).Prásk, prásk, prásk.

A pointa? Nedupejte.Chcete se pohybovat ladně jako kočka, překonat každou překážku, skákat z 5m bez újmy? Pro začátek by jste měli přestat dupat….

Překlad : Relativní síla

Všiml jsem si že mi leží na disku ladem několik překladů.Takže tady něco je.Jde o překlad článku od Marka Twighta.Mark je skvělý horolezec, všestranný sportovec a poradce pro fitness.Založil společnost známou jako Gymjones, kde cvičí vysoce funkční fitness zaměřené na celé tělo.Pokud vám to stále nic neříká, pak vězte že to byli právě chlápci z Gymjones v čele s Markem, kdo vytrénoval herce z filmu 300:Bitva u Thermopyl.Gymjones už jsou mi delší dobu vzorem zejména v posilování.Mrkněte na jejich stránku www.gymjones.com a uvidíte.A teď už samotný článek:

Relativní (poměrná) síla

Důležitost pozitivního poměru síly ku hmotnosti

Na velikosti záleží, ale ne vždy tak, jak by jsme chtěli.Relativní síla (pozitivní poměr síly ku hmotnosti) je pro funkční pohyb mnohem důležitější než síla absolutní.Pokud člověk trénuje způsobem, který způsobuje hypertropii (zvětšování svalů), kvůli tomu aby na bench pressu nebo dřepech zvedl větší váhu, jeho schopnost běhat nebo se přitáhnout je zmenšena.V Gym Jones tento koncept měníme tím, že kombinujeme typická cvičení „nabušence“ (mrtvý tah) a „šlachovitého chlapíka“ (přítahy).Pohyby, váhy, cíle a čas pro regeneraci které používáme jsou navrženy ke stimulaci zvýšení hustoty myofibrilu - vláken která se přímo smršťují než ke zvyšování množství sacroplasmy, které pouze zvětšuje svaly ale nedělá je silnějšími.

Děláme to, protože pro atlety které trénujeme je neurologická efektivita svalů důležitější než jejich velikost.Průměrný člověk je schopen stáhnout slabých 30% jakéhokoliv aktivního svalu při nejkrajnější námaze.Špičkoví sportovci dokáží zapojit 50% svalu.Aby tedy efekt rovnal 100% zapojení, musejí mít sval 2x větší.Zlepšování synchronizace elektrických impulsů nervové soustavy, kterými se stahují svaly zvětší sílu mnohem více než jen zvětšování svalů.A sportovec zůstává lehký, což přináší menší zatížení na „systém“ během výkonu.Udržování co nejmenšího objemu svalů také zlepšuje efektivitu okysličování – když běžíte do kopce s „nabušenou“ horní částí těla, ta, ačkoliv nepoužívána, neustále vyžaduje přísun kyslíku a „palivových“ látek, okrádajíc tím nohy, redukujíc tím jejich schopnost vytvářet sílu.

Pro ilustraci našich důvodů použiji své vlastní zkušenosti jako příklad.Mnoho tréninkových metod a nápadů vzniklo z lekcí získaných šplháním na nejtvrdší a nejvyšší hory světa.Přínosy tréninku maximální sily do minimálního množství objemu a hmotnosti jsou okamžitě pozorovatelné na horolezci.Dosáhnutí tohoto může být atraktivní i pro jiné sportovce. A mé zkušenosti horolezce jsou lehce převeditelné i na jiné disciplíny.

Nejúspěšnější horolezci a lidé jejichž domovem jsou hory jsou relativně malé postavy, spíše efektivní než muskulaturní.Na vrcholu své horolezecké kariéry jsem vážil 67 kg při výšce 170 cm a byl jsem schopen vystoupat 1200 metrů za hodinu (na nohách).Při 74 kg jsem dokázal zvládnout nejvíce 1000 metrů a tuto rychlost jsem získal za 18 měsíců, během kterých jsem neustále zmenšoval horní část těla, přesouvajíce svaly a zásobování energií do nohou.Po přesunu svalů zpátky na horní část těla při udržování váhy na 74 kg jsem ztratil okolo 8% schopnosti zvyšovat nadmořskou výšku – spadl jsem zpátky na 880 – 900 m za hodinu.Byl jsem rychlejší když jsem byl lehčí a pořád jsem mohl nést batoh a přitáhnout dvojnásobek svojí váhy na horní kladce.Moje fyzička byla specificky sportovní, což znamená nevyvážená a slabá v oblastech, které se nedaly aplikovat na horolezectví.Na bench pressu jsem uzvedl pouze okolo 65% své váhy, nedokázal jsem klesnout na bradlech a ačkoliv jsem měl pěkné břišní svaly, neměl jsem žádnou opravdovou sílu.

Během let 2003-2004 jsem modifikoval stravu a trénink, mým cílem byla vyváženost.Ikdyž jsem shodil na 69 kg, lehce jsem zvedl svou váhu na bench pressu, vzpěračským trhem dokázal zvednout víc než svou váhu, mrtvým tahem více než dvojnásobek své váhy, udělal jsem 20 přísných přítahů a získal více než 1066 m za hodinu.Našel jsem lepší rovnováhu.Každý sportovec musí najít akceptovatelný kompromis mezi silou a váhou.

Lepší poměr síly k hmotnosti je důležitý pro sporty vyžadující pohyb po dráze.Cyklista, který vygeneruje 400 watů síly při 65 kg hmotnosti je efektivnější než cyklista generující stejnou sílu při 80 kg.Běžec na 200 m který na mrtvém tahu uzvedne trojnásobek svojí váhy běží rychleji než běžec který uzvedne dvojnásobek.Váhu zvednotou na jedno opakování neurčuje běžcova velikost/váha, ale jeho nervové cesty a schopnost zapojit co nejvíce procent výkonu svalu.Díky tomu si sportovci mohou vypěstovat neuvěřitelnou sílu bez významného příbytku velikosti a hmotnosti – jednoduše zlepšováním nervových cest.

Relativní síla může také určit jak se jedinec dokáže integrovat do týmu.Ve vojenském kontextu, každý voják chce být silný ale tím, že se stane silným se také stane velkým.Jak se 100 kg chlap zařadí do týmu? Může tahat těžkou zátěž nebo raněného celý den ale když je on sám postřelen nebo si jen vymkne kotník, jak ho jeho spolubojovníci i s vybavením ponesou? Stejná věc ovlivňuje horolezce nebo dálkové lyžaře, kteří jsou dlouho daleko od civilizace a spoléhají sami na sebe, hasiče, týmy SWAT atd. Fyzička je individuální, ale fyzička individuála může tým udělat operativnějším, nebo méně operativním.

Na velikosti záleží, ale větší není vždy lepší, často větší ani neznamená silnější.

Originál článku najdete na : http://www.gymjones.com/knowledge.php?id=6

Čaj od půl páté

Léto už je skoro v plném proudu, což vyhání ven zamilované páry, Z.A.H.B.,sportovce a nás.Včerejší a dnešní trénink nesl jisté znaky budoucího snažení.Včera kruhový trénink na ruce (Kliky, rak do kopce) a dnešní odvar nohou (obojí spojeno s lozením po stromech).Dnes se k nám připojil i Luba a rozhodně toho nelitoval.Po počátečním pokecu jsme se vydali do aleje.

Tam jsme se lehce rozcvičili, zalezli po stromech a pak nastal čas na naší speciální výzvu.Doskákat žabákem od začátku aleje na její konec a pak do kopce ke kameni.Vždy jsme dělali 8 skoků v sérii.Vítek to nakonec vzdal, udělal minimální počet (8x8, tedy 64 žabáků) a nechal největší výzvu na nás s Lubou.Žabáky do kopce byly krušné.Nohy mě bolely jako čert.Je celkem sranda když se zkřivenou tváří nacpete do nohou co nejvíce síly, odrazíte se a……..a předvedete skok sotva slepičí:D.Nicméně jsme nahoru doskákali.Konečný počet byl 12x8, tedy 96 žabáků.To je na diplom:D:D

Když jsem přišel domů (vůbec chůze s kopce byla velká zábava), nohy mě celkem braly.Po protažení (Suzukáč) je to o něco lepší, uvidím zítra ráno.Díky všem za trénink:)

Knížka

Čtu zajímavou knihu – Praktický průvodce tělovýchovou od Georgese Heberta.

Pro ty kdo to neví, Hebert byl průkopníkem tělesné výchovy a dá se říct že také praotcem parkouru.Knihu přeložil do angličtiny člověk z APK.com (nick Pilou). Není sice kompletní, ale to nevadí…až ji dočtu tak podám report.

Normální

 

normalita: stav osoby, jedince, věci, situace nebo jiného jevu, v němž tento jev odpovídá té normě, z jejíhož hlediska je normalita posuzována

Nastal poslední den mého nedobrovolného flákání se.Zítra se dostavím na kontrolu, a pokud mi to zdravotní stav a doktor dovolí, budu mít po dlouhé době zase tréninkový týden.Myslím ale, že ani tenhle týden, tvořený povětšinou spánkem a meditací nemusím litovat.Ujasnil jsem si dost věcí ohledně tréninku a své další pohybové existence.Ale to není to o čem bych chtěl dnes psát.Úvaha, kterou vám chci teď předložit, je výsledkem dnešního hloubání (za vydatného přispění The Tool a Neurosis, které mi teď hrají) a týká se, jak už nadpis praví – normálnosti.

Za svou krátkou cestu po cestě parkouru jsem dost získal ale také, jak jsem si dnes uvědomil, dost ztratil.Nebudu se dlouze rozepisovat jak je parkour super, že je to pro mě nejlepší životní styl blablabla… Pravda je taková, že mnoho mi parkour dal právě tím, že jsem díky němu něco ztratil.Začínám přicházet na myšlenku že zákon zachování energie a hmoty platí pro vše, i myšlenky a činy.Musíte něco ztratit aby jste něco získali.Myslím, že ztrácím normálnost.Nepochopte mě ale špatně.Nechci říct že se stávám nějak výjimečným.Prostě začínám být nenormální.Stávám se součástí zvláštní skupiny lidí – traceurů.Traceuři nejsou výjimeční, jsou prostě nenormální.Kdo je traceur? Tedy z pohledu normálních lidí?

Traceur je člověk který většinou dělá něco nenormálního.Někdy běhá, skáče, léta nebo leze přes překážky.Jindy v největším vedru, mrazu, nebo dešti dělá kliky, do úmoru opakuje cvičení, bez ohledu na počasí.Traceur nepije, nekouří a vůbec nedělá jiné normální věci.Častokrát jí jídlo které by normální člověk nikdy nevzal do úst, leda by měl umřít hlady.Někteří traceuři jsou dokonce vegetariáni.Zatímco normální člověk sedí v hospodě nebo v parku, s cigaretou nebo vodní dýmkou či jinak pracuje na systematické devastaci svého těla, traceur trénuje, medituje nebo prožívá vzácné chvíle odpočinku.A nejhorší na tom všem je, že to dělá bez zjevného důvodu.Traceur nechce soutěžit, nepočítá s rychlým výdělkem ba ani častokrát neukazuje své schopnosti pokud to není nutné.Tréninkem se nemůže opít, “zhulit” a pak mlet bláboloviny a vůbec nijak jinak zaujmout opačné pohlaví.To je přístup, který není normální.Proč trénovat tak tvrdě když z toho nic nemám?

Mezi chvílí kdy jsem začal psát tenhle článek a mým začátkem s pravým tréninkem uběhl asi rok.Za tu dobu jsem si uvědomil proměnu kterou procházím a to, jak to ovlivňuje lidi okolo mě.Samotná proměna není nic super světoborného jak si možná někteří představují.Není to tak, že se jednou ráno probudíte a “víte”.Člověk se mění časem, po malých, nepozorovatelných kouscích.Prostě přirozeně.Ale bohužel, čím více se stáváte tím “prototypem traceura” jak jsem ho popsal výše, tím více pro to musíte obětovat.A nejde bohužel jen o tělesné oběti v podobě několika vyškvařených kilogramů sádla.Postupně jsem začal zjišťovat, že parkour si pro sebe vyhrazuje stále větší porce mého soustředění a mysli obecně.Je jako droga.Dává mi zapomenout na moje všední problémy, navozuje krásné i bolestivé stavy.A ničí moje sociální spojení.Po nějaké době užívání téhle “drogy” totiž pomalu přestanete chápat normální lidi, a oni přestanou chápat vás.Pokud budete takoví blázni jako já a začněte se těmhle normálním lidem svěřovat, jste vyřízení.Normální lidé nesnáší nenormální věci – bojí se jich.Tak jsem postupně ztratil většinu přátel.Dříve jsem to přisuzoval jiným vlivům, ale teď vím, že nebýt parkouru, měl bych se mnohem lépe než se mám teď.Měl bych mnoho věcí a ztratil bych jen jakési pomíjivé pocity.Navíc, i když z pohledu normálního člověka trénuji “tvrdě”, vím že proti šílenému nasazení jiných traceurů nebo dokonce zakladatelů jsem jen “pulec v moři”.

Posledních pár vět neznělo moc povzbudivě že?

“ale teď vím, že nebýt parkouru, měl bych se mnohem lépe než se mám teď.Měl bych mnoho věcí a ztratil bych jen jakési pomíjivé pocity”

Toto je pravda, ale jen z normálního pohledu.Parkour, naštěstí, z normálního pohledu nefunguje.Jak jsem říkal, je jako droga.Jak jednou okusíte, chcete stále víc a víc.Až na to že je to droga s obráceným účinkem.Časem se z vás nestává troska, nýbrž rostete a nemůžete se předávkovat.

A nakonec prohlášení:

Vy všichni, kterým jsem přestal stačit a stal se moc nenormálním, vězte že k vám necítím hněv.Já jsem si vybral cestu života, potu, krve a bolesti.Moje cesta je jiná.Nemohu posuzovat jestli lepší nebo horší, prostě jen jiná.Třeba někdy pochopíte…..

Sonda do mého “pohybu”

Takhle jednou jsem při procházení fóra na Traceur.sk narazil na zajímavou věc – Anketu o parkouru.Člověk, který ji tam umístil chce natočit celovečerní “náhled” do života a filosofie traceura.Bohužel anketa měla být odeslána do 12.května, takže svým názorem už mu nepomohu.Nicméně otázky v anketě jsou tak zajímavé, že bych na ně chtěl odpovědět alespoň tady.Je to pro mě jakési shrnutí mého názoru.Doufám že si příjemně počtete, možná se i zamyslíte a třeba odpovíte také na svém blogu/webu.

Jak jsi se dostal k Parkouru a proč si začal?

Moje první setkání s parkourem se odehrálo (jako u většiny z nás) na internetu.Na jednom fóru jsem narazil na známe video Dvinsk klanu (tehdy pod názvem russian climbing).Samozřejmě jsem byl naprosto unesen.Následovala videa 3runu, Urbanfreeflow a nakonec přelomové “The best of David Belle’s videos”.Tehdy jsem si řekl že to musím alespoň zkusit.Později tím začali být uneseni lidé které jsem znal, začali chodit do tělocvičny, učit se salta, šplhat po domech.Prostě začátky.Tehdy jsem začal protože jsem chtěl ohromit lidi kolem sebe, dokázat jim že nejsem žádný slaboch, líbit se holkám.No prostě “zamachrovat”.

Jaké problémy si přitom musel překonávat?

Největším problémem mého začátku byl nedostatek informací.Bylo tu sice fórum parkour.cz, ale skutečných informací pro začátečníky tam bylo pomálu.Jednoduše nikdo nic moc nevěděl.Moje pokusy o první vaulty tak dopadaly naprosto tragicky.Ne že bych neznal techniku, ale neměl jsem sílu, obratnost, nic.

Jak se na to díváš teď, s odstupem času.Co ti pomohlo? Co ne? Jaké problémy máš teď?

Ke svému začátku jsem shovívavý.Většina lidí začala takhle.Naopak jsem měl štěstí že jsem pak na chvíli (do roku 2007) pustil Parkour k ledu.V roce 2007 totiž přišel meeting v Ostravě (s Bellem bez Belleho) kde nám polští traceuři ukázali, jak se to má dělat.Tehdy jsem dostal konkrétní “vizi” tréninku a začal jsem intenzivně prohledávat internet.To mi nejvíce pomohlo.Opustil jsem myšlenku machrování a začal s pořádnou (tehdy jsem si to myslel :-D) přípravou.Naopak lidé co to tu dělali také mi moc nepomohli jelikož přestali.

Mým největším problémem dnes je nedostatek času.Parkour vyžaduje obrovsky komplexní přístup.Je plno věcí které musím dělat a žádnou nesmím vynechat.Alespoň zdroje jsou dnes mnohem lepší než dříve.Články na Parkour.cz, Traceur.sk, Parkour generations, fóra na těchto stránkách – to vše je studnicí znalostí.

Jak si představuješ člověka, který dělá parkour špatně? Co dělá, čím podvádí.A naopak – člověka který dělá parkour špatně?

Otázkou je jestli se dá parkour dělat “špatně”.Parkour je způsob tréninku (života?).Dá se něco takového dělat špatně? Podle mě ne.Buď to děláme nebo ne.Ale jak to dělat správně?Je to velice abstraktní pojem a myslím že jen málo lidí v něm má jasno, já se tím raději nezabývám.Podle mě by ale trénink rozhodně neměl poškozovat naše tělo.

Jak vypadá Parkour v ulicích města (ne v tělocvičně).Kdy, jak a kde se traceuři scházejí, co a jak potom dělají? Trénuje vůbec traceur v kolektivu, nebo jen s pár kamarády nebo dokonce sám před blokem na sídlišti.

Velice individuální otázka.Každý totiž trénuje naprosto jinak.Má představa o tréninku je pořád silně “undergroundová”.Prostě se snažím trénovat velice, velice tvrdě.Věřím že skupina podobného rázu jako první “Tracer” (David Belle,Seb Foucan,Stephane Vigroux,Johann Vigroux,Seb Goudot atd.), tedy skupina sdružující lidi se společným zájmem za účelem vzájemné motivace a tvrdého tréninku může být velice přínosná, ale bohužel zatím nenacházím dostatečně zapálené lidi na zformování něčeho takového.Nicméně je to na každém.

Existuje v Parkouru v rámci skupiny nějaká hierarchie? Když ano tak na základě čeho? O čem rozhoduje vůdce resp. jakou má funkci? Dá se jeho pozice oslabit?

Nemyslím že by existovala nějaká hierarchie.Ale myslím si že ve skupině by měl být silný smysl pro čest, úcta ke schopnostem a přátelská rivalita.Zkušenějších lidí si vážím pro to co zvládají, pro jejich moudrost, znalosti a schopnosti.Ale mohu si vážit i naprosto nezkušených lidí, třeba pro jejich odvahu nebo nasazení s jakým trénují.Zkušenější člověk se tak stává pomyslným “vůdcem” skupiny.Není to vůdce jako spíše učitel.Naprosto běžně se také stává že někdo přijde s novou tréninkovou metodou a učitelem se stává on.Tak by to mělo fungovat.Přísná vojenská hierarchie by jen brzdila trénink.Někdo si možná plete tréninkovou skupinu s gangem týpků drsných jako šmirglpapír, ale v tom to není.

Myslíš že se dá v Parkouru soutěžit? Jak mohou dva traceuři poměřit své schopnosti?

Pro mě je parkour metoda tréninku.V metodě tréninku se nedá soutěžit.Jasně, můžete si dát běh 400m skrze město a měřit si čas, ale nebude to parkour.Bude to prostě jen běh na 400m skrz město.Dva traceuři se tedy mohou poměřit, ale ne v parkouru.Mohou si vyměnit své parkourové zkušenosti, poznatky – navzájem se obohatit, ale nikdy nemohou říct “Můj parkour je lepší než tvůj”.

Myslíš že Parkour je více o poznání těla a jeho efektivním využití nebo o akrobatických kouscích pro pobavení obecenstva.

Jednoznačně o poznaní a využití těla, což ale překvapivě nevylučuje akrobacii.Mou motivací proč dělám parkour je “být silný” a zlepšovat se každý den.Lidé kteří se chtějí předvádět většinou moc dlouho nevydrží.Existují mnohem méně namáhavé věci se kterými se dá machrovat.

Jak traceur trénuje ve svém soukromí (fyzický a psychický trénink)? Kde čerpá inspiraci?

Doma většinou pouze posiluji a zkouším věci které mi prostor nabízí (stojky apod.).Duševní trénink může člověk absolvovat všude.I dostatečně tvrdý fyzický trénink je vlastně tréninkem duševním.Pokaždé, když mě rodiče vyzvou abych něco udělal i když se mi to zrovna nehodí vlastně duševně trénuji tím, že se bez řečí zvednu a udělám to.Jinak taky medituju a dělám různá dechová cvičení a podobné věci.Mojí největší inspirací jsou většinou videa a články na internetu.

Čemu jinému se věnuje traceur když zrovna netrénuje? Jaké máš koníčky?

Traceur trénuje pořád :-D. No, snažím se trénovat pořád (kdo četl Pokojného Bojovníka ten pochopí) ale někdy prostě vypnu a jen tak poslouchám muziku, hraju hry na PC, píšu, koukám na filmy….

Jaký je podle tebe vztah traceura k drsnému životu na ulici? Jaký může mít postoj k drogám, prostituci a jiným vlivům ulice? Jak se jim může vyhnout.

Jednoznačně negativní.Co si člověk, kterému jde o celkový rozvoj má taky myslet jiného o lidech, jejichž zálibou je cílená tělesná devastace? Bohužel se to ale v dnešní době stává naprosto normálním, ba dokonce chladným a vevnitř.Stačí se projít po parku.A rozhodně nejde jen o drsné “lidi ulice”.

Máš nějaké nezapomenutelné vtipné nebo drsné zážitky s Parkourem?

Raději nezmiňovat :-D

Jak by měl vypadat dobrý film o Parkouru, co by tam mělo být a co naopak ne?

David, PKGen, Yamakasi a zodpovědět všechny palčivé otázky.Lidi by to viděli přímo od tvůrců a nedohadovali by se o tom pořád.

Nemoc…

Když jsem se včera ráno probudil, bylo mi hned jasné že něco není v pořádku.Moje pravé ucho (přesněji řečeno bubínek) bylo pod tlakem.To se mu pochopitelně nelíbilo a začalo bolet.Bolelo celý den a noc, až jsem se vydal k doktorovi.Tam mi bubínek bleskurychle propíchli, receptem na antibiotika mě opatřili a s poklonou mě vyprovodili.Cestou domů jsem zažil pořádné martyrium.Jestli vám někdo, říkal že se vám po propíchnutí bubínku uleví, zapomeňte na to.Mě se ulevilo asi po 5 hodinách bolestí.Ještě teď mě ucho pobolívá a mám ho zalehlé.

Nicméně co to znamená pro trénink? Nic… žádný fyzický trénink totiž celý týden nebude.Budu se věnovat hlavně spaní, filmům a přemýšlení.Rozhodl jsem se sepsat sem pár myšlenek a potěšit tak (2) pravidelné čtenáře.Možná nějaké “moudro” postnu na fórum, jak to dneska dělá kdekdo.Takže tenhle týden bude spíše přemýšlení…co nadělám