Kruhy

Jelikož a protože dipy na bradlech (=židlích), pseudo planche a pseudo maltéz na podlaze už mě jaksi nenaplňují (3x5 není problém), rozhodl jsem se, pořídit si kruhy. Tedy kruhy…vzal jsem jednoduše lano, na každém konci udělal dračí smyčku, pověsil za postel a sjel si menší trénink.

Moje první dojmy jsou následující:

• Musím si sehnat kruhy místo smyček. Lano řeže do ruky neskutečným způsobem.
• Všechny přitahovací cviky jsou lehčí než na normální rovné hrazdě.
• Naopak tlačné cviky jsou mnohonásobně těžší než na podlaze nebo na židlích. 3x5 dipů na kruzích už je pořádná zabíračka (o maltéze jsem se radši nepokoušel).

Takže kruhy zahrnuju do své přípravy. Rozhodně je to krok kupředu, i když podlaze a hrazdě se stejně nevyhnu kvůli planchům a leverům.

Tipy a postřehy k posilovacímu tréninku.

Rozhodl jsem se zveřejnit jeden ze svých postů z Parkour.cz fóra zde na blogu. Týká se posilování.

Takže jak jste chtěli, rozhodl jsem se vypsat pár tipů a postupů, které jsem vstřebal. Zejména se jedná o informace ze stránek a knihy uvedených výše, doplněné samozřejmě mými zkušenostmi. O cílech a podobných věcech jsem psal výše. V tomhle postu bych se chtěl věnovat hlavně gymnastickému způsobu posilování. Takže do toho.

[b]První věcí je trénink stojky.[/b] Stojka má mnohem větší dopad (pozitivní samozřejmě) než by se mohlo zdát. Proto taky na stojku kladou gymnasti takový důraz. Ať už se budete učit striktní gymnastickou (ramena otevřená a ,,vysunutá”, celé tělo rovné) nebo nějakou jinou, stojka vám dá hodně. Samostatnou kapitolou jsou pak různé ,,pressy” do stojky (stojka tahem z určité pozice). Pár poznámek ke gymnastické stojce (kterou se snažím trénovat): Začněte u stěny a zůstaňte u ní dlouho, aby jste vychytali formu. Zkoušejte jak zády ke zdi tak břichem ke zdi. Tím dostanete skutečně cit. Nechoďte. Pokud už máte relativně zvládnutou stojku, zkoušejte jednoduché pressy – frogstand do stojky, popřípadě jednoduchý straddle press (ze stoje rozkročného).

[b]Další užitečnou věcí jsou statické pozice.[/b] Jedná se o cviky, kde držíte tělo v mechanicky velice nevýhodné pozici. V gymnastice mají taky velký význam. Jedná se zejména o L-seat (myslím že česky přednos), V-seat, Planche, Manna (při kterých se podpíráte) Front/Back Lever (při kterých visíte). Tyhle cviky vám dají skutečně velkou sílu, větší než by se zdálo z jejich povahy. Hlavně kvůli tomu, že svaly jsou nuceny pracovat společně a vyvinout veliké napětí. Díky těmhle cvikům poznáte, že síla je také dovednost, kterou se musíte naučit (nestačí jen tupě posilovat, musíte se skutečně soustředit). Já osobně trénuji Front/Back lever a Planche. Úrovně jednotlivých cviků si lehce najdete v knize na obrázcích, takže je zbytečné tu to rozepisovat. Snad jen: Přísně dodržujte formu. Planche s pokrčenýma rukama není planche atd.

[b]”Klasické” silové cviky.[/b] Klasické proto, protože při nich pohybujete tělo po dráze. Z gymnastického hlediska se dělí na “tlačné” (např. klik), tažné (shyb) a kombinované (muscle-up). To dělení není uplně přesné, ale pro naše účely stačí.

Základním pravidlem pro tyhle cviky je velká zátěž a malý počet opakování (ve většině případů, pokud chceme maximální sílu). Typicky se jedná o 3-5 opakování v 3-4 sériích. Většina cviků nějak vychází ze stojky nebo statických pozic (proč tomu tak je vysvětlím později). Já osobně používám Planche kliky (planche pushups), Pseudo Maltese, Pseudo planche kliky a kliky ve stojce z tlačných variací. Přítahy, přítahy v L-seatu, front lever přítahy za tažné varianty. Na břicho se pokouším o L-seat lift (zdvihání nohou v přednosu), body lever (alá rocky 4 na lavičce:D). Když prohlédnete tu knihu tak najdete plno variací a cviků, které vám budou vyhovovat. Opět se soustřeďte na bezchybnou formu.

[b]Jak to všechno rozdělit?[/b] To je asi otázka, co vás pálí asi nejvíc. Hlavní radou je nesnažit se napodobit gymnastický trénink (ale to by snad nikoho nenapadlo). Dobrý začátek jsou 3 silové tréninky týdně (klasika). Pozor ale, pokud trénujete statické pozice a věci z nich odvozené, netrénujte jednu pozici více jak 2x týdně. To kvůli tomu, že tyhle cviky kladou velkou zátěž na vaše šlachy a úpony, které se regenerují pomaleji než svaly.

Dobrý systém pro rozvoj statických pozic je takzvaný pozvolný cyklus. Vyberete si pozici, vyzkoušíte, kolik s vydržíte nejdéle, čas podělíte dvěma, tím dostanete čas opakování a ten pak děláte do minuty s pauzami. Na příkladu. Já cvičím Planche ve variante tuck (sbalený). Můj největší čas je 20s. Tudíž jedno “opakování” je 10s, tudíž počet sérií je 6 (6x10s = minuta). Mezi opakováními odpočívejte 30-100s (podle citu). Důležité je, že jeden cyklus (doba po kterou děláte určený počet opakování a sérií) je [b]6-8 týdnů[/b].  Teprve pak se znovu vyzkoušíte, a stanovíte novou délku opakování, popřípadě přejdete k těžší variaci. K těžší variaci by jste podle knihy měli přecházet, až zvládnete nejméně 15s v té předchozí. Nicméně pro větší bezpečnost (zejména pokud jste větší) někteří lidé doporučují počkat, dokud nejste schopni dát 3x20s se skvělou formou a 30s odpočinkem.

Skvělou metodou jak si poskládat tréninky je [b]Integrovaný trénink[/b]. Proto je většina cvičení odvozených od statických pozic. Jde o to, že největšího silového růstu se dosáhne právě kombinací statické pozice a k ní odpovídajícím cvikům. Prostě tak, aby svaly pracovaly jak staticky, tak dynamicky. Příkladem je Planche + kliky v planchi nebo Front lever + přítahy ve front leveru. V takovém integrovaném tréninku nejdříve odcvičíte pozvolný cyklus pro statické pozice a poté silový trénink.

K rozdělení v týdnu: Já cvičím PO, UT, CT, PA. Pokud se cítím dobře, den si přidám, pokud špatně, den uberu.

Takže mých pár tipů se poněkud rozrostlo:D No snad to k něčemu bude. Ptejte se, hádejte se (budu jen rád).

Na čem pracuji: Obratnost

Takže jsem zpátky s dalším příspěvkem. Dneska k tématu obratnosti. Ti, kdo mě znají vědí, že moje obratnost stojí dost za prd. Aktuálně se dokážu v sedě jakž, takž natáhnout a chytit si rukama kotníky, udělat jakýs takýs pochybný most a vykopnout nohu někam do výše brady. To jen aby jste měli představu jak na tom jsem. Pochopitelně s tímhle stavem se odmítám smířit a začínám na své obratnosti intenzivně pracovat. Právě dnes jsem si prošel první “protahovací” trénink a chci ho sem zaznamenat jednak pro sebe a jednak pro ty z vás, co mají s obratností taky problém.

Nejdříve troška nudné teorie pro ty, kdo nemají s prací na obratnosti žádné zkušenosti. Bude to základní rozdělení strečinku a popis. (Nebudu se zde zabývat fyziologií, to si najděte na googlu)

• Pasivní strečink: Tělo je většinou uvolněné a pomocí vnější síly ho protahujeme do krajních poloh (vnější síla může být vaše ruka, vaše váha působící proti zemi… Důležité je, že svaly v protahovaném místě jsou uvolněné). S tímhle strečinkem asi přišli do styku všichni, alespoň při tělocviku ve škole, nebo v různých sportovních klubech. Jeho výhodou je nenáročnost a relativní pohodlnost (to záleží většinou na vás). Nevýhodou je celkem malá účinnost (s jeho pomocí sotva získáte rychle velkou obratnost) a často strašlivé návyky, které do nás zaseli naši trenéři a učitelé tělocviku. Jen si vzpomeňme. Strečink často aplikovaný “na studeno”, před cvičením. Takže jednou pro vždy: Tento druh strečinku aplikujeme po rozehřátí. Je naprosto skvělý jako “zpomalení” po tréninku, kdy nám pomůže krásně uvolnit napnuté svaly. Dělat tento strečink před cvičením se doporučuje pouze ve velice malé míře a nikdy ne do krajních poloh.
• PNF/Izometrický strečink: A je tu král ve zvyšování rozsahu pohyblivosti, totiž izometrický strečink. Funguje na principu protikontrakce svalů. Jednoduše se dostanete do nějaké strečovací pozice (třeba rozštěp), pomalu klesnete až na vaše maximum, pak se lehce vrátíte, napnete (a když říkám napnete, tak NAPNETE) svaly, jako by jste chtěli mezi nohama srolovat zeď nebo podlahu. Tahle kontrakce může mít 10-30s (záleží na preferencích) a po ní hned nohy uvolníte a klesnete co nejhlouběji. Tím “oblbnete” stahovací reflex a to vám dovolí jít dáte než normálně. Tento strečink se dobře aplikuje s partnerem, který vám pomáhá dostat se do kýžené pozice. Jeho výhodou je skutečně rychlý nárůst obratnosti. Nevýhodou je pak náročnost, nepohodlnost (bolí to, však si vzpomeňte na brečící malé gymnastky…ikdyž to už je ultraextrém) a také nebezpečnost. Jak jsem psal, oblbujete své tělo a to se neobejde bez rizika. Musíte být opatrní a znát míru. A rozhodně mít velkou sílu v protahovaných částech těla (pro rozštěp nohou). Silné svaly a šlachy totiž snášejí takovéto radikální protahování celkem ochotně. Pokud jste slabí, můžete si naopak ublížit. Poznáte to snadno. Pakliže máte druhý den po PNF pravidelně svalovku, raději na něj zapomeňte a posilujte.
• Aktivní strečink: Aktivním strečinkem rozumíme kontrolovaný pohyb těla po určité dráze, který vede k protažení. Aktivní strečink se skvěle aplikuje jako součást rozehřátí a bývá součástí celkového rozhýbání (společně třeba s kloubní přípravou, tyto pojmy jsou někdy zaměňovány). Principem aktivního strečinku je postupné zvyšování rozsahu pohybu až do maxima. Výhodou je skutečně skvělá příprava svalů a organismu všeobecně na zátěž a již zmíněné pozvolné dosažení maximálního rozsahu pohybu. Do aktivního strečinku patří různé výkopy, rotace trupem, pažemi apod. POZOR: Nezaměňovat s balistických (švihovým) strečinkem. Všechny pohyby musí být kontrolované.

Tak to jsme si prošli o co jde, a teď k mojí konkrétní rutinně:)

Začínám pořádným rozehřátím zaměřeným především na nohy. Nemám po bytě moc místa, takže rozehřátí se skládá z poskakování, dřepů s výskokem, výpadů a horolezců. Tyhle cvičení opakuji rychle po sobě v krátkých (10 opakování) sériích asi 12 minut. Díky tomu se nohy prohřejí celkem slušně (skutečně by jste se měli zapotit).

Po rozehřátí následuje lehká kloubní příprava spojená s aktivním strečinkem (opět nohou). Aktivní strečink se skládá ze čtyř cviků: Výkopy kolenem, výkopy vpřed celou nohou, výkopy vzad, výkopy do boku. Dělám 4 série po 10 opakováních. Důvod je prostý. 3 série pro dosažení maximální pohyblivosti (v první sérii začnete zlehka a postupně přidáváte) a jedna pro lehké zvýšení obratnosti.

No a poté už nastupuje onen známý PNF strečink. Tedy ještě předtím se lehce protáhnu normálně, abych připravil svaly. Nicméně PNF je hlavní součástí. Dělám dva cviky – rozštěp a provaz. U rozštěpu se po roztažení na maximum alespoň na 10 minut posadím v krajní poloze (a učím se:D:D) dokud neodezní lehká bolest.

Takže to bychom měli. Pokud by jste chtěli nějaké zdroje ke studování, mohu doporučit http://www.trickstutorials.com/index.php?page=content/flexibility

popřípadě toto téma na gymnasticbodies fóru:   http://www.gymnasticbodies.com/forum/viewtopic.php?f=17&t=3801

Z těchto dvou zdrojů jsem převážně čerpal.

Takže nashle a trénujte tvrdě!

Existuji (a zlepšuji se…)

Takže po dlouhé (dloooooooooouhé) odmlce jsem zpět. Pro ty z vás kteří se (možná) báli nebo v to doufali (:-D) mám dobrou zprávu. Nebojte se, nepřestal jsem trénovat, jen jsem potřeboval dosáhnout určité “úrovně” abych napsal něco smysluplného.

Když jsem si tak procházel blog, tak jsem nalezl svůj článek o cílech, který jsem napsal přibližně před rokem. To mě tak trochu popíchlo abych zhodnotil, jak jsem za ten rok postoupil. Začal bych nejdříve fyzickými věcmi:

• Moje váha před rokem byla na 80kg. Když si to teď představím tak mi to připadá velice směšné. Za rok jsem zhubnul 4kg na současných 76kg. Ačkoliv je to změna jen o 4kg, změna v mých pocitech je neporovnatelná. Je cítit, že jsem zhubl to nepotřebné (přebytečný tuk) a nabral to potřebné (svaly). Myslím že ze současných 76 se dolů už nepohnu (ne že by to nešlo, ale musel bych shazovat svaly, což nechci). I když se snažím neustále hubnout, úbytek tuku hladce dorovnají svaly, které váží víc.
• Před rokem bylo mým snem udělat 5 přítahů (zvládl jsem sotva jeden). Když se teď zavěsím za postel (skutečně jsem to zkusil) tak těch 5 nastřílím bez větších problémů. Můj rekord atakuje desítku. Sranda je, že prosté přítahy trénuju minimálně.
• Před rokem jsem si předsevzal že začnu běhat. Tak jsem učinil a pokračoval až do zimy 2009. Tam už jsem pak zařazoval pouze intervalový trénink (ten se později ukázal jako sakra efektivní). Nicméně z 4 km za půl hodiny jsem se posunul na 6 (a to mi tempo připadalo mírné). Někdy si udělám test na 10km a uvidím jak obstojím.
• Zhruba před rokem jsem pohlížel na stojku jako na něco, co je výsadou nemnoha. Dneska jsem schopný udržet stojku celkem dlouho (30s) bez větších problémů a trénuji na naprosto technicky správnou gymnastickou stojku.
• Stejně tak jsem před rokem nezvládl cviky jako Tuck planche, Front lever, Back Lever… trénink těchto gymnastických prvků mě posunul na naprosto jinou úroveň.

No, musím si přiznat, že když jsem se na tenhle seznam podíval, naplnilo mě to jistým zadostiučiněním. Nicméně splnění těchto cílů mi jen otevřelo nové obzory, a já zjistil, že jsem stále na začátku. Nevadí mi to. Z chůze po téhle cestě mám větší požitek než z jejího cíle.

Pár postřehů ke stojce

Takže po delší odmlce jsem opět tu, tentokrát s několika postřehy, které jsem nasbíral za dobu, co se učím stojku. Na začátek bych chtěl říct, že se snažím o čistou gymnastickou stojku, takže některé postupy se některým z vás nemusí líbit. Jdeme na to…

• Nechoďte. Tohle si musíte ujasnit hned na začátek. Nejdřív se naučte stojku, a až pak chodit. Když vyvažujete tím, že chodíte, slušnou stojku se nikdy nenaučíte. Vypěstujete si techniku, které já říkám “král škorpion”, totiž ohýbání nohou do velkého úhlu. Toho je těžké se zbavit. Takže nechoďte…
• Nezaklánějte příliš hlavu. Vaše páteř následuje vaší hlavu. Pokud ji zakloníte, vaše páteř se ohne – vaše stojka bude ohnutá. Gymnastická stojka by měla být co nejrovnější. Zakloňte tedy hlavu jen tak, aby jste si viděli na dlaně.
• Zpevněte se. Dejte nohy k sobě, chodidla do špičky, napněte svaly. Pokud necháte vaše tělo “povlávat”, udržet rovnováhu bude mnohem těžší.
• Posilujte. Tohle souvisí s předchozím bodem. Čím pevnější budete mít svaly, tím lépe vám to půjde. Pamatujte ale na funkční posilování. Když budete mazat kliky, sedy-lehy a jiné základní cviky do omrzení, moc vám to nepomůže. Izometrická cvičení (vzpory, L-seat, planche) a cvičení zapojující velké množství svalů najednou (Body lever, Glute ham raise) jsou dobrá volba.
• Nacvičte techniku u zdi. Pokud máte k dispozici zeď, je dobré zůstat u ní trochu déle než je nutné a skutečně si nacvičit naprosto správnou techniku. Venku se sice naučíte jakous takous stojku, ale skutečně dobrá stojka se bez cvičení u zdi neobejde. Buďte na sebe přísní…
• Vyhněte se stagnaci. Pokud máte obstojně (zvládnete držet dobrou formu alespoň 10s) zvládnutou stojku, začněte pracovat na zdvizích do stojky. Pomůže vám to poznat více aspektů rovnováhy a vylepší to tak vaši stojku.
• Trénujte často. Ale kratší dobu. Zlepšovat techniku když jste unavení nemá cenu. 10 minut hned po rozehřátí věnujte technickému tréninku – dříve než půjdete posilovat.

Doufám že to pomůže. Mějte se.

001: Výpověď bojovníka

Článek, který si za chvíli přečtete jsem nenapsal já. Je dílem Michaela. Ačkoliv se může po jazykové stránce zdát neučesaný, síla myšlenek o kterých vypovídá je obrovská. Je to výpověď bojovníka, který poráží silou své mysli věci, o kterých jiní jen sní. Výpověď bojovníka, který vyvrací všechny mýty o vegetariánech. Výpověď bojovníka, který je mi mistrem, vzorem, přítelem. Je mi obrovskou ctí mít za přítele Bojovníka jako je Michal.

001

Láska. Šílenství. Hranice mezi tímhle se začala rozmazávat. Zkuste uběhnout 10,20km. Popřípadě celý maraton. To už je hotové peklo. A dvě nuly? Pro mě nepopsatelné. Přesto jsem nad tím začal uvažovat. Byla to moje definice nemožného. Byl to můj sen.

Kdysi, býval jsem jiný. Byl jsem jenom malý podvýživený puberťák. Občas sem pil takové ty nápoje abych trošku přibral. Ikdyž jsem si vlastně jedl co jsem chtěl. Burgery,snickers, kofola … Slepě jsem pronásledoval dav. Nepřemýšlel jsem. Říkal jsem si,že tohle a tamto jsou nemožné věci a lidé,kteří to dokázali jsou kouzelníci. Abych to zkrátil, dostal jsem se k parkouru a jsem tam kde jsem.

Teprve minulý rok jsem uběhl svých prvních 20km. A začal jsem se vézt na vlně svých osobních rekordů. Ať už to bylo 10 km s rukama za zády,26 km z toho 11 po špičkách nebo 261 km za 8 dní. Nutil jsem do extrémních výkonů. Pokaždé jsem se snažil jít za své hranice. Do bolesti. Hledal jsem svůj limit. A jak se člověk začne posouvat dál, rozšíří se mu i obzory. Najednou se objeví myšlenka na stovku. Sto kilometrů. Dvě nuly. Kolik to pro mě může znamenat hodin běhu? Nemožné.

A tak jsem nad tím začal pořádně dumat. Přemýšlel jsem nad tím měsíce, každý den. Mám na to, nemám na to? Přemýšlel jsem nad tím, jak se připravit. Co si vzít sebou. Přeci jenom poběžím X hodin. Znervózňovalo mě to,ale zároveň strašně vzrušovalo. Věděl jsem,že tohle je moje cesta na popraviště,stejně jsem po tom toužil jak po ničem jiném. A najednou se vše začlo dávat do pohybu. Určil jsem si,že to do konce roku 2009 uběhnu. Začal jsem makat. Snažil jsem se více mentálně. Představte si běžet tak dlouho.Sám. V noci. Na zbláznění. Proto jsem dřel na své vnitřní stránce. Udržet se v běhu, myslím nepřestat běžet, jenom proto,že se vám nechce to potřebuje taky jistou sílu.

Tik tak, tik tak. Čas plynul a dostal jsem se k tomu dni. Přišel jsem ze školy a chtěl jít spát,ale samou nervozitou jsem usnout nemohl. V 19.15 jsem se vydal na cestu. Bylo to neskutečné. Měsíce plánování a těch myšlenek.Najednou jsem stal na startu a byl připraven vyběhnout. Nervozita a nadšení. Bam! Běžel jsem.

Ze začátku jsem z toho naprosto šílel. Uběhl jsem 5km. Fáájn. Dalších 95km zbývá. O samotném běhu nemám tolik co napsat. Je to děsně stereotypní činnost. Co mi dělalo strašnou radost,když jsem běžel, byl kužel světla vycházející ze svítilny. Bylo to srandovní a zábavné pozorovat jak se pohybuje prostředím. Jak poskakoval. Zní to divně. Rozhodně. Ale byla to příjemná změna aspoň nezírat do prázdna a sledovat tohle poletující světýlko. Doufal jsem,že když doběhnu k taťkovi(30km) doplním zásobu vody zahradní hadicí.Jenže ta byla vypnutá aby nezamrzla :-D. Tedy jsem si nalil vodu ze zahradní konvice,sebral pár jablek,převlíknul ponožky a běžel dále. Někde u 50km jsem se cítil strašně dobře.Nedokážu si to vysvětlit,ale zpíval jsem si, koupal jsem se ve vaně endorfinů. Štěstí. Ale i to mě přešlo. U 60km to začlo být vážně hrozné. Jasně,měl jsem za sebou už více než půlku,ale před sebou maraton.Jak mám uběhnout maraton po 60km? Namazal jsem si zase nohy gelem,snědl něco a začal běžet. Co mě aspoň trošku povzbudilo,bylo svítání. Když člověk běží celou noc,skutečně ocení ranní světlo. Střídal jsem běh s chůzí. Občas jsem si i sednul na malou chvíli. Dětské krůčky-říkal jsem si musíš uběhnout 10km, o víc se nestarej. Uběhl jsem 10 a pak zase stejným způsobem dalších. Zbývalo mi nějakých 10-15km do konce. Směšné,když to srovnáte s tím co jsem uběhl. Ale právě proto tak těžké. Snažil jsem se nějak posouvat dopředu. Nemůžete chodit, natož běžet. Nějakým zázrakem jsem běžel. Když jsem si sednul na chvíli, začal jsem usínat. Dokázal bych během 10 minut zalomit kdekoliv. Ikdyž jsem měl oči otevřené,kdekoliv jsem se podíval,viděl jsem různé věci. Tak jak se vám občas jeví jistý stín jako nějaký předmět,takhle jsem viděl vše.Mrknul jsem do trávy a viděl zvíře,podíval jsem se znova a viděl jsem tam něco jiného. Pohyboval jsem se v jakémsi transu. Už mi bylo všechno jedno. Chtěl jsem to dokončit, jít si doma lehnout. Překvapilo mě,že občas jsem dokázal při běhu vyvinout tempo,kdy se to opravdu dalo nazvat během :-D. Nevím jak,ale dokutálel jsem se k poslednímu kilometru. Pár slz mi ukáplo. Měsíce dřiny a během 10 minut to všechno skončí. Bylo ve mně i malinké já,které končit nechtělo. Doběhl jsem. Konec. Svalil jsem se na zem. Neměl jsem sílu projevit nějakou radost.

Doma jsem nemohl chodit. To co jsem spáchal jsem si uvědomil až den na to. A to jsem byl radostí bez sebe. Zničil jsem hranici nemožného. Teď už vím,že jediné hranice které máme,jsme si sami vytvořili. Bylo to pro mě nemožné,ale šel jsem za tím. Rval jsem se a vybojoval si to. Splnil jsem si sen.

Rád bych ještě doplnil že jsem vegetarián.

Pár poznámek : - spát se mi vůbec nechtělo (až na pár posledních hodin)

- co jsem snědl,tělo hned přeměnilo,spálilo …žádné potíže s plným žaludkem nebo bolesti břicha

Na hraně….

Je lehké to vzdát.

Neuvěřitelně lehké….

Pondělí, sychravo, tradiční intervalový trénink. Mé naladění toho dne bylo více než dobré. Ostatní dali přednost jinému druhu zábavy a tak jsem vyběhl sám. Jen já a trénink, ideální situace. Zničil jsem se parádně, a co víc, dokázal jsem se vnořit do svého nitra, a vytáhnout zevnitř zkušenost, A o tu se chci s dnes s vámi podělit. Snad vám bude k užitku. Nebo také ne. Je dost možné, že aby ji pochopil, musí ji každý získat sám. V tom případě doufám, že vám tenhle výplod poslouží jako hrubý náčrt, jak možná na to.

Jak už jsem řekl, byl jsem v ten den dobře naladěn. Prostě ideální nálada pro tvrdý trénink. Naše nálada skutečně ovlivňuje to, jak daleko jsme připraveni jít. Nutně to neznamená že Dobrá nálada = tvrdý trénink. Někdy je to přesně naopak. Musíte mít vůli se zničit, kapku se naštvat a vložit svůj hněv do boje. Jít do toho s tím, že nemáte co ztratit. Ale to samotné nestačí. Jakmile se totiž ocitnete “Na hraně”, nezáleží na tom, co jste si řekli před cvičením, ale na tom co DĚLÁTE během cvičení. Ve chvíli kdy jste postaveni před volbu jít dál, nebo to vzdát, všechny řeči ztratí význam. Můžete být sebevíce motivovaní, ale stejně to velice lehko vzdáte. Je neuvěřitelně lehké říct si “Dneska už jsem dělal dost, Neměl bych se přepínat, Tohle je dost dobré” a prostě to vzdát. V tu chvíli vám to připadá rozumné, racionální…blablabla. Svá předsevzetí klidně hodíte za hlavu. Ale jak se tomu vyhnout? Klíčem k tomu je:

JEDNOTA

Především mysli. Musíte vědět proč jste tam, kde jste. Musíte být 100% přesvědčeni o tom, že jste tam správně. Jakmile vpustíte do své mysli jakékoliv pochyby, můžete selhat velice, velice rychle. Řeči typu “Tohle nezvládnu, To je moc” nebo naopak “Dnes už jsem udělal dost” si nechte od cesty. Naším cílem by mělo být selhání. Mějme odvahu ponořit se do své bolesti.