Všechno zlé je k něčemu dobré

“A čím horší tím lepší….

Čtvrteční večer, The Tool a debata o posilování a motivaci.Okolnosti mě přiměly k sepsání úvahy.Úvahy o něčem co je neuchopitelné a zároveň naprosto konkrétní.Úvaha o nepohodlí, duševním tréninku a motivaci.Předem ale upozorňuji že článek je vytvořen ze značně neklidných myšlenek, pocitů a prožitků které se mohou urputně bránit zkrocení a převedení do podoby písmenek.

Bolest a nepohodlí.

Tyto dvě věci zná každý z nás.Provázejí provázejí nás celý život ať si to přejeme nebo ne.Lidé je vnímají většinou jako špatné a neužitečné pocity.Když nás něco bolí, snažíme se bolest odstranit nebo alespoň zmírnit.Nepohodlí se snažíme vyhýbat, nebo alespoň v něm setrvat co nejmenší dobu.Ale je to skutečně tak? Jsou bolest a nepohodlí skutečně špatné a neužitečné? Myslím že ne.Správná bolest, nepohodlí, to vše nám může velice dobře posloužit k absolutnímu poznání sebe sama…a sebepoznání je opojný pocit.Jak k němu ale dojít?

Zkuste si schválně položit otázku: “Jak dobře se znám?”.Teď vás možná napadne co je to za blbost, “přece nejlíp, jsem to snad já ne?”.Ale zkuste se opravdu zamyslet.Kolik toho víte o svých skutečných pocitech.O svých skutečných možnostech.O tom jak budete reagovat “na hraně”, jak moc vaše mysl snese, k jakému vypětí se dokážete donutit?

“How far can you push yourself?”

Jste skutečně takoví, za jaké se považujete nebo vydáváte (častokrát i sami před sebou)?

Tyhle otázky jsem si před nějakým časem položil, a zjistil jsem znepokojivé věci.Nevěděl jsem o sobě skoro nic.Začal jsem se tedy zajímat o to jak se poznat víc.

Meditace, bolest a nepohodlí.To jsou nejlepší nástroje k sebepoznání.Jak zjistíte kde máte limity když na ně nenarazíte? Zažil jsem to vlastním tělem i myslí.Nejlepší činností pro dosažení té správné bolesti je posilování.Poskytuje dostatečné dilema protože můžete kdykoliv přestat a odstranit nebo zmírnit tak bolest.Některá vaše část vám bude radit přesně to, ale vy musíte být šílení.Místo zvané “selhání” je váš cíl.Pokud se chcete skrze bolest poznat, nestačí být tvrdý.Musíte každý den podstoupit bitvu.Bitvu se svou pohodlností, bitvu s neochotou trpět.A musíte bojovat nadoraz.Díky bolesti se osvobodíte a uvidíte se v pravém světle.Doporučuji nějakou šílenou výzvu.Třeba 1000 kliků.Už jen samotná číslovka budí respekt.Ale jak je to s vámi? Myslíte si že je to nemožné? Zkuste to! Vrhněte se na to s největší vervou, s odhodláním jít až na práh.Mohou se stát jen dvě věci.Selžete (a víte proč) nebo to zvládnete, ale v obou případech zvítězíte (jste si jisti ve svých možnostech a mnoha jiných věcech).Udělali jste 1000? Dobře, co 2000?.A tak dál.Bijte se o své poznání a dostanete ho.A má to i další přínosy…

Vaše mysl se otevře.Celý život si poctivě budujeme hodnoty a bariéry.Některé úmyslně, jiné nevědomky.A častokrát jsou to právě tyto bariéry co nám brání ve vykonávání velkých věcí. “Tohle je moc daleko, tohle moc vysoko, tohle je moc kliků, tohle je moc velká bolest, tohle nemohu překonat”.Pokud se ale budete opravdu snažit, díky bolesti se od těchto bariér očistíte.Zjistíte že nic není absolutní dokud to nezkusíte na vlastní kůži.Pokud odstraníte limity ve své hlavě, nic vám nebude bránit v dosažení maximálního výkonu (ať jde o posilování, běh nebo vaření).

A také (a to není zanedbatelné), vaše tělo bude silnější.Silné tělo a silná mysl, to je tracerův ideál.

V čem je tedy problém? Proč stále většina lidí žije v naprosté nevědomosti o jich samých? Velice jednoduchá odpověď.Sebepoznání bolí a bolí sakra hodně.Nestačí prostě jen místo 10 kliků udělat 11.Musíte se hnát opravdu na hranici, nořit se do bolesti až na hranici snesitelnosti (a za ní).Ale ještě horší než fyzická bolest může být bolest “duševní”.Věci které o sobě zjistíte se vám vůbec nemusí líbit.Vaše skutečné Já může být mnohem zbabělejší a pohodlnější než si myslíte.Nebo naopak se můžete dozvědět že ve skutečnosti nejste tak slabí jak si namlouváte.Jste ochotni to riskovat?

Pokud ano, máte můj respekt.A nezapomeňte:

Pokud nejste nervózní před svým tréninkem, zamyslete se, možná není dost tvrdý.

Cestovatelské nadšení

Nejen sezením na zadku živ je člověk, takže jsme se s přáteli rozhodli, že vyměníme prostředí našeho velkoměsta za čistý vzduch lesa.Takže vyrážím na tři dni do skal.Znáte to, spaní pod širákem, vlastní jídlo, lední medvědi….

Nechce se mi spát takže sem možná hodím nějaký překlad..

Trénink: 11.7. Alone Warrior

Zhruba ve dvě hodiny místního času jsem se konečně odlepil od počítače.Obloha byla pod mrakem stabilně celý den, ale vypadalo to že nás žádná průtrž mračen nečeká.Rozhodl jsem se tedy vydat se na trénink.Byl jsem sám, jelikož většina lidí co se mnou trénují buď neměla čas, nebo náladu vydávat se počasí na milost a nemilost.

Po kratší úvaze ještě doma jsem se rozhodl, že prvním místem které poctím svou přítomností bude alej.Oblékl jsem se tedy a vyrazil směrem tam.Zvenku kupodivu nevypadala zamračená obloha tak hrozivě jako zevnitř, což mě povzbudilo.K aleji jsem dorazil za chvíli a okamžitě se začal rozehřívat.Pár sprintů od stromu ke stromu (odborně člunkový běh) a poskakování na místě.Tahle dvojka opět splnila svou roli na jedničku.

Následovalo rozhýbání celého těla.Rozhodl jsem se spojit svojí rozcvičku s novými prvky, které nám předváděl Joanis v Chotěboři.Díky tomu bylo rozhýbání celkem důkladné, což jsem později ocenil.A přišel čas na hlavní náplň tréninku, totiž posilovací trénink na stromech.Ten se skládal hlavně z lezení a jiných prvků za využití větví (Hebert by ze mě měl určitě radost:-D).

Začal jsem jednoduchým kolečkem.Vylézt s pomocí nohou (prostě se zaháknout a vytáhnout) na větev, postavit se, zachytit se další větve v horní pozici muscle-upu a pak se velice pomalu svěšovat dolů (takový obrácený muscle up).Tohle jsem si zopakoval 11x.

Následovaly přítahy v “lenochodí” pozici.5x na každou stranu.Ty jsem provedl celkem 4x.Ani jsem nečekal jaký budou mít účinek.Předloktí jsem měl jako v ohni.Nohy a břicho se taky pěkně zapojily.U břicha jsem to ale nepovažoval za dostatečné, proto jsem se rozhodl zařadit Yamakasi blok právě na břicho. (Několik sérií různých cviků na břicho za sebou, opět Chotěboř).Jako počet opakování jsem si zvolil stabilně 20.

Po jeho dokončení jsem se rozhodl alej opustit a vydal jsem se k torzu lavičky (betonový podstavec) trénovat precisiony.Po kratší úvaze jsem se rozhodl že 50 opakování bude dnes stačit a dal se do toho.Po chvíli jsem získal cit a šlo mi to celkem dobře.Pokaždé když jsem doletěl moc daleko nebo jsem ztratil rovnováhu po dopadu se mi v hlavě přehrál hlas z jistého videa (Land on your toes! And Balance carefully!).A když jsem je dokončil, odebral jsem se ke škole a provětral se pár technikami (nic šíleného, jen na uvolnění).Doma jsem zařadil suzukáč a sprchu.

Mějte se gutově…jo a trénovat sám je super.

Report: Trénink na MoveCon Chotěboř

Dnes se v Chotěboři uskutečnil v rámci moveconu festivalu fantazie trénink s Joanisem (Parkour.cz, Brno) a Hanzim (zakladatel ITPF, Jihlava).Protože takovou akci jsem si nemohl ujít, vyrazil jsem společně s Víťou vstříc novým zkušenostem.

Vyrazili jsme vlakem ve 4 hodiny odpoledne (trénink byl od pěti).Ve městě jsme celkem s jistotou našli vytyčený cíl, dům dětí a mládeže Junior.Po kratším čekání (venku, dovnitř jsme nemohli kvůli vstupence, kterou jsme neměli) jsem spatřil vycházet doslova dav lidí.Zájem o parkour byl opravdu velký.

Zformováni do úhledného zástupu jsme šli k první zastávce – menší louce za domem a dali jsme se do rozcvičky.Joanis nám ukázal odlišný systém, než který používám já.Bohužel kvůli počtu chybělo rozběhání a celé rozcvička byla celkem okleštěná.Pak už jsme se přesunuli o něco dále k prvním zábradlím.Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny.Jedna šla s Hanzim a další s Joanisem.Já s Vítkem jsme byli v Joanisově skupině.Přesunuli jsme se k nižšímu zábradlí u domu kde jsme zkoušeli základní techniky (saut de chat etc.).Už tady začal můj obdiv Joanisových naprosto tichých dopadů.Jakýkoliv úhel, jakýkoliv povrch, Joanisův dopad byl tichý jako by chodil a ne skákal.

Tady se objevil největší problém celé akce.Ostatní veřejnost.Nebudu vypisovat všechny chvíle kdy na nás někdo vyjel (Hanziho skupina si to prý “vyžrala” ještě víc) a kazit si tak den.Jsou prostě lidé se kterými se nedohodnete a je lepší prostě odejít.

Takže jsme po chvilce pokračovali dále na travnatou plochu mezi domy.Tam nám Joanis ukázal pár přeskoků přes lavičky, precis z lavičky na lavičku a gate přes prolézačku.No a taky nějaké posilování (jupíííí).Železný kůň, lezení po čtyřech, různé kliky.Yamakasi blok na břicho.Ten jsem zvláště ocenil, protože jsem ho neznal.Je to celkem zajímavé (hlavně když se dostanete ke 3. cviku:-D) a určitě to brzy zažijete v naší tréninkové skupině tady.

Následoval přesun k dalšímu stanovišti, několikanásobná intervence s domorodým obyvatelem (OK garáže beru, ale ten zbytek).Joanis nám ukázal výlez a Hanzi pkroll (s menší akrobatickou vložkou).Potom jsme se přesunuli zase zpátky na naše první stanoviště a uložili se na vyhřátý beton ke strečinku.Tam jsem si užil svých 15 minut slávy, páč si Suzukiho systém pamatuji nazpaměť.Takže jsem předcvičoval a pronášel chytré řeči:-D

No a pak následovalo menší akrobaticko parkourové číslo Hanziho a Joanise.Je vidět že jsou schopnostmi někde úplně jinde.Bohužel jsme se nemohli zdržet déle (České dráhy byly neúprosné), takže jsem si potřásl rukou s Joanisem a zmizeli jsme na vlak.

Děkuji všem za skvělý trénink